Temná noc duše

Někteří lidé pochopí ty nejdůležitější lekce ve svém životě až tehdy, když nad jejich hlavou leží popravčí meč. Nemusí to být nutně ohrožení života, ale mohutný tlak okolností, v nichž se ocitáte. Cítíte se být uvězněni ve vlastní mysli, spoutáni vlastním rozumem. Vzato do extrému, právě z tohoto stavu vzniká paranoia. Snažíte se pochopit svůj život a sebe. Pokoušíte se myšlení vyprostit paradoxně právě z područí myšlenek, což je obtížné a náročné. Skoro nemožné. Většina lidí to zrealizuje druhým extrémem. Od extrémního tlaku skočí k extrémnímu úniku. Prostě má touhu nechat ducha vzlétnout. Toto je období duševní krize, nikoliv emoční. Cítíte nutkání k větší svobodě ducha. Srdce je uvězněno myslí při hledání hlubší upřímnosti a vnitřní čistoty. Je možné, že zareagujete na volání, které máte pocit, že vás vyzývá, abyste svůj vnitřní boj vyjádřili. Jen je třeba vnímat to a nenechat se zlákat do pastí nadávek, drog, extrémních sportů a nebo propadnout do pasti egoistických soubojů vedoucích jen k vyjádření tohoto tlaku = k vyjádření temné noci duše, kterou lze zrealizovat i skutečně tvořivým způsobem. Prací pro druhé, pro např. opuštěné lidi. Tvorbou svého povolání. Focením života, šitím, háčkováním, malbou, tancem, vizáží, prostě něčím, co není namířeno bojem proti vám uvnitř ani vašemu okolí.

Snažíte se sladit své vnitřní pocity s vnějším projevem, ale protože kráčíte neznámým světem, pocit strašného nebezpečí, jenž vás opanovává, vás činí obzvláště obezřetnými a dvojnásob opatrnými. A přece tyto okolnosti vyvolávají něco zvláštního ve vaší povaze. Vaše mysl se neustále zahlcuje subjektivními dojmy o světě. Tmavá noc duše je výzva. Abyste se na sebe podívali, co nejvíce, např. přes jazyk systému 3 AXIS, abyste sami sobě porozuměli. Nic menšího. Ve vašem úsilí vštípit skutečnou a trvalou sílu charakteru založenou na dobrosrdečnosti, se snažíte překonat toho blázna uvnitř; toho, co křičí, že to vše, co se pokoušíte dělat je vlastně jedno. Snažíte se jemu navzdory tříbit vaši vnitřní moudrost ve snaze být trvale dobrým. To je ideální stavební kámen všech sekt. A jinak je to je velice vysoký cíl. Ve snaze zbavit se bezcenných hodnot a vybudovat konstrukci vnitřní pravdy napevno a natrvalo, pak jednoznačně mnohdy vylijete dítě i vaničkou. Budíte svým prožitkem sebe, chcete to samé i pro ostatní, zvěstujete jim najednou jasné a zřejmé pravdy a divíte se, že to ostatní nezajímá. Tvrdíte si pak, že o vás nemají zájem. Nemohou, jsou totiž jinde. Tak jako vy. To je dualita. A pro někoho je to otázka bytí či nebytí při hledání Boha. V tuhle chvíli není jednoduché s vámi cokoliv sdílet. To protože všechno podmiňujete svou jednoznačnou pozicí. Vy jste našli jste pevný bod ve vesmíru a máte pocit, že pohnete vším. No nepohnete, jen naštvete okolí k většímu nepochopení, které vašemu falešnému pocitu o vaší neomylnosti dodá další křídla. I pro tu tzv. "bezpodmínečnou lásku". Podmiňujete ji tím, že musí vypadat jedině tak, jak ji nyní v okamžiku osvícení vnímáte a vidíte. A tak si ani nevšimnete, že vás ten esoterní "svit" oslepuje a když pohasne, zůstane jen tmavá noc. Tmavá noc duše. A že to, čemu říkáte láska, znamená být právě v temnotách věrným tomu, co jsme viděli ve světle. MZZ

PS: mnoho lidí hledá nebezpečné situace a to i v oblasti vztahu, tam, kde potřebujete mít klid. Sice vám tyto situace mohou pomoci vytříbit smysly a intuici, ale taky si příliš zvykáte na to, jak povznášející účinek na vás tato situace má. Proto jste tolik odpoutáni od hmoty a pak vás mohou zranit i věci, které by se vás jindy sotva dotknuly. A tak zatímco je vaše mysl zaplavována subjektivními dojmy a z nich vyplývajícími pocity, existuje i odpovídající potřeba být objektivní ve vašem pohledu na svět a na sebe sama, pokud se máte vyhnout tomu, aby to vaše vzlétnutí i pád, nezašlo příliš daleko. K tomu, abyste se vyvarovali paranoidního zmatku a posedlostí sama sebou, se nesmíte, takříkajíc, zastavit. Rozvíjejte ve vaší povaze přizpůsobivost. Buďte k sobě upřímní, ne však zbytečně tvrdí. Přistupujte ke svým vhledům obezřetně a vlídně, ale pochybujte nad nimi, než je vyjádříte. Buďte naprosto přesní ve všem, co děláte. Každý váš čin vykonávejte s přesným záměrem a rozvahou. Posilujte své vědomí upřímností. Podělte se o to, co prožíváte s partnerem. Když vám to dovolí. Nečekejte však, že se bude snažit za každou cenu rozumět vaším pocitům. Neberte si příliš velké sousto. Neběhejte, když jste se nenaučili chodit. Dokončete vždy jen jeden krok a pak udělejte druhý. A tak vyjdete pomalu na světlo. Probírejte s lidmi kolem vás především to, co vás s nimi spojuje a své vztahy stavějte právě na tom, a ne na tom, co vás rozděluje. Až později sami většinou pochopíte, že to, co jste vnímaly jako neprůchodnou překážku, byla jen zeď vašich vlastních představ, nemající s realitou života, pranic společného. A s láskou už vůbec ne. Když hlas duše dozní, ještě dlouho v nás rezonuje jeho kouzlo. A pamatujte, těžká lítost ztracených vítězství, jež si nyní uvědomíte jako zbytečné, dokážou člověka i zabít. Tak neblbněte a odpočívejte. S láskou k sobě. Ta vnitřní proměna totiž dosáhne i naši zemi, až na naše tělo. A stavy, dříve naším očím neviditelné najednou vystoupnou; odstíny barev viděné, ale nepozorované, tóny vnímané, ale neslyšené, vystoupnou, aby nám učinily obraz světa složitějším a pravdivějším...a proto je skvělé, když vás někdo v tenhle okamžik dokáže držet v náručí. Milovat vás i tehdy, když si to v podstatě vůbec nezasloužíte, to je tou je nejtěžší zkouškou láskyplného vztahu. K sobě i k partnerovi.

huidba: https://youtu.be/DjSVzbqe9wI