Jazyk a hudba mají společný původ. Náš mozek vnímá hudbu a emoce v řeči podobně

Lidský mozek zpracovává hudbu a emoce v mluveném slově podobným způsobem. Kdo má potíže s vnímáním hudby, hůře přiřazuje významy emocionálně zabarveným větám, tvrdí studie mezinárodního týmu vědců zveřejněná v odborném časopise PNAS.

Melodie slova vs. emoce

Vědci ukázali, že hudbu a jazyk zpracovávají částečně společné oblasti mozku, a mají tudíž leccos společného. Lidé, kteří trpí vrozenou amuzií, tedy deficitem ve vnímání hudby, mají problémy v rozpoznání emočních významů vyjádřených melodií mluveného slova. Takových lidí jsou v populaci asi čtyři procenta. Schopnost rozumět emocím je přitom rozhodující pro společenskou interakci.

Emoce jsou v řeči vyjadřovány změnami výšky tónů, tempa či hlasitosti. Vědecká bádání navíc ukázala, že emoce jsou v jazyce a hudbě vyjadřovány podobnými akustickými prostředky, vysvětlila Manuela Marinová z Vídeňské univerzity, která se na studii podílela.

Někteří vědci dokonce předpokládají, že nejranější forma jazyka, protojazyk, měla znaky jak jazyka, tak hudby. Jazyk i hudba tak podle nich mají společné kořeny.

Populární písně znějí podle německých vědců stále smutněji; před 50 lety byla populární hudba veselejší a jednoznačnější.

Vyplývá to z analýzy tisícovky největších hitů z let 1965–2009, kterou provedli sociologové a muzikologové ze Svobodné univerzity v Berlíně.

Mezi hodnotící kritéria patřilo tempo a to, zda jsou písně napsány v durových, nebo melancholičtějších mollových tóninách. Rychlé a navíc durové songy, jako například She Loves You nebo Help od Beatles podporují veselou náladu, zatímco mollové balady jako Hotel California od Eagles spíše rozesmutňují. „Od 60. let se počet popových hitů v moll téměř zdvojnásobil,“ říká sociolog Christian von Scheve. Písně bodující v žebříčcích se navíc v průměru zpomalily. 

Moll porazil Dur

V současnosti také vzniká více titulů, které vyvolávají smíšené nálady, jako například Fly Away od Lennyho Kravitze nebo Don’t Phunk with My Heart od Black Eyed Peas. V těchto případech jde často o kusy napsané v moll, a přitom v poměrně rychlém tempu, nebo naopak o durové ploužáky. Z toho vzniká protichůdnost, která se dříve vyskytovala zřídka, dodal von Scheve. Dříve bývaly populární písně buď veselé, nebo smutné.

Popmusic je přitom zrcadlem společnosti, zdůrazňují vědci. Von Scheve ale nevěří, že větší počet smutných popových písní znamená, že se společnost utápí v depresi. Posun podle něj spočívá v tom, že dnes lidé prožívají mnohem pestřejší škálu pocitů než ještě v 60. letech. Svět je totiž méně často posuzován skrze černo-bílou optiku.„Lidé mají tendenci v hudbě více oceňovat ambivalentnost a komplexnost,“ tvrdí německý vědec. Podobným vývojem podle něj prošla i klasická hudba mezi 17. a 19. stoletím.