Kdo vlastně jsou bohové s modrou kůží? Aneb zase trochu o barvách...


V mytologiích nejvyspělejších kultur starověku mají nenahraditelnou úlohu velice podivná božstva, která jako by ani nepatřila mezi klasické mytologické postavy. Tito bohové mají shodné vlastnosti, postavení, podobné úlohy a také jednu zvláštnost. Je to jejich modrá barva kůže!

Představme si náhlou velkou katastrofu, ničící centrum vyspělé civilizace. Její příslušníci nemají čas na evakuaci, ale několik se jich přece jen zachrání. Jejich cesta pak směřuje k nejbližší pevnině, kde nalézají sobě podobné, avšak na mnohem nižší úrovni žijící lidi, kterým předají své vědění. Ti je pak se vším všudy přijmou za své bohy. Mohlo to tak být?

Učitelé z hlubin věků?

Je pozoruhodné, že u dávných kultur Egypta, Indie a Mexika se nejvyšší úctě a oblibě těší bohové, kteří byli původně vždy zobrazováni s modrou barvou pokožky. Tito bohové jsou nanejvýš ctěni za skutky, které vykonali v dobách, kdy ještě nebyli skutečnými bohy, nýbrž normálními bytostmi. V rolích tajemných učitelů předávají lidem moudrost, znalosti a dovednosti do té doby neznámé. A učí své žáky, jak nově získanými dovednostmi vládnout. Není tedy divu, že došlo k jejich zbožnému uctívání. To, co už bylo naznačeno, se týká také jedněch z nejvyšších bohů egyptského panteonu (soubor bohů jednoho náboženství – pozn. red.), Atuma a Usira, indických božstev Višnua a Kršny nebo aztéckého boha číslo jedna, Huitzilopochtliho (čti „vicilopočtliho“). Kým byla tato božstva a co o nich vyprávějí mýty?.

Ti, co přežili kosmickou katastrofu

Největší z velkých říší starověku je mystický Egypt, ve kterém byli milováni dva modří bohové, Atum a Usir. Je zvláštní, že právě tito dva bohové bývají zpodobňováni jako lidé, nikoliv jako zvířata, jak je tomu u většiny ostatních egyptských bohů. Patří k vůbec nejstarším v egyptském panteonu a svým způsobem se vymykají ze společnosti ostatních. Bůh Atum, často ztotožňovaný se slunečním bohem Re, je ve starém Egyptě, v období zhruba od 3. tisíciletí př. n. l., považován za stvořitele všeho živého a první bytost, jež byla na počátku světa. Podle egyptských mýtů dává život lidem a věnuje jim území pro život i základní dovednosti. Je prý také dárcem Nilu, který je životodárnou tepnou Egypta. Tomuto bohovi je zasvěcen býk a lev, ale nejvýznamnějším tvorem je had, jenž je symbolem a připomínkou jakési mýtické kosmické katastrofy, kterou mají údajně přežít pouze Atum a Usir. Zajímavá shoda náhod, že ti, kteří uniknou, jsou právě „modrokožci“.

Kdo byl první faraón?
Druhým z egyptských modrých bohů je Usir, který dříve než je povýšen mezi bohy, je vůbec prvním vládcem Egypta – mnohem, mnohem dřív než legendární faraón sjednotitel, Meni. Usir vyniká nad ostatními svou moudrostí a dobrotivostí, pro které ho Egypťané milují. Svůj lid učí zemědělským dovednostem, řemeslům a hudbě. Stanovuje zákony a po celém Egyptě rozšiřuje civilizaci. Jak už to však bývá, jeho bratr Sutech, zosobněné zlo, začíná žárlit, lstí Usira zabíjí a nastupuje na jeho místo. Usir je ale probuzen k životu a začíná věčný život boha podsvětí, zatímco Sutech je svržen Usirovým synem Horem. Usir je zřejmě nejmilovanějším a nejuctívanějším ze všech egyptských bohů. 

Modrá je dobrá i v Indii

Druhou zemí, v jejíž mytologii figurují tajemní modří bohové, je zhruba ve stejné době také Indie, další z kolébek novověké civilizace. Zde se objevují dva bohové s modrou kůží, a to Višnu a Kršna. Prvně jmenovaný je považován za nejvyššího boha hinduismu, představuje vtělení dobroty, milosrdenství a mravnost – jako takový je nepřítelem boha smrti. Višnu je většinou ztvárňován jako božstvo, ale má i mnoho lidských a zvířecích podob. Pokud je zobrazován jako božstvo, potom je obvykle znázorňován s korunou a čtyřmi pažemi, jeho ruce drží lasturu (darovanou démony), disky (používané jako zbraň), hůl (symbolizující sílu přírody a času) a lotosový květ (symbol radosti, rozkvětu a obrození).

Bohové na létajících strojích

Bůh Kršna proslul jako velký milovník a někdy bývá považován za vtělení Višnua. Má vlastnosti dobré i špatné a celý svůj život bojuje se zlem, ať už v podobě démonů či obřího hada, který sužuje lid. Sám je zabit omylem, když si ho lovec Jaras plete s jelenem a zasáhne ho šípem do pravé paty, jediného zranitelného místa na těle. Také Kršna disponuje záhadnou zbraní, kterými se indická mytologie ostatně jen hemží, totiž ohnivým metacím diskem nazývaným sudaršana, jehož ostří nic neodolá a po zásahu cíle se vždy vrací zpět. V eposu Mahábhárata jsou účinky této zbraně popisovány velice působivě, podobně jako létající stroje vimany, používané bohy k cestování i válčení.

Proslavil Aztéky nebešťan?

Dostáváme se k poslednímu ze jmenovaných modrých bohů, Huitzilopochtlimu, nejvyššímu božstvu zhruba v 15. století opravdu mocných Aztéků. Tento bůh a vůdce bývá také označován jako Modrý nebešťan (Ilhuicatl Xoxouhqui), což je již samo o sobě velice zajímavé. Huitzilopochtli, který vládne slunci a válce, má být napůl historickou postavou, jež sehrála důležitou roli při vzestupu aztécké moci v Mezoamerice (nejčastější geografická definice tohoto pojmu zahrnuje střední a jižní Mexiko – především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca, Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu – pozn. red.). Aztékové jsou původně nevýznamným kmenem bez jakéhokoliv vlivu, a to údajně až do doby, kdy jsou vyvedeni Hutzilopochtlim z ostrovního domova Aztlanu, jenž je zničen velkou katastrofou. Svůj národ vede a učí ho vládnout nad velkou říší.

Ohnivý had připomíná plamenomet

Huitzilopochtli je vždy zobrazován s modrou barvou těla, ve slavnostním šatu s velice zajímavými atributy, totiž mocnou a obávanou zbraní zvanou ohnivý had. Tuto zbraň prý Aztékové dlouho uchovávají a údajně se ji pokusí použít ještě roku 1523 při posledním odporu proti Španělům. S Huitzilopochtlim také bývá spojováno tzv. dýmající zrcadlo, o jehož podstatě zatím není mnoho známo. Pokud však jde o ohnivého hada, neubráníme se možné asociaci s tím, co dnes známe jako plamenomet. Ostatně připomeňme, že severoameričtí indiáni říkali pušce hromová hůl…

Jde o neznámou rasu?

Je opravdu zarážející, kolik společného toho zmínění bohové mají! Již samotná modrá barva kůže by mohla naznačovat příslušnost ke stejné rase. Navíc se shodují i tvarem lebky. Všichni bohové bez rozdílu totiž mají na vyobrazeních protáhlou lebku s jakousi pokrývkou hlavy kónického (kuželovitého) tvaru. V případě egyptských bohů je to tzv. koruna, u aztéckého boha čelenka z peří a cosi jako korunu-čepec mají i hinduistická božstva. Také to, že všichni výše jmenovaní oblíbení bohové mají být stvořiteli národů, které učí znalostem a dovednostem dosud neznámým, je shoda značně zajímavá. A pak ještě jedna záležitost –země, ve kterých prý působí, leží ve stejném podnebném pásu! Je možné se domnívat, že to má reálné a docela prosté vysvětlení: Všechny tři země mají stejné životní podmínky, jaké byly ve ztracené domovině mocných bohů-učitelů. Otázkou však je, kde ona domovina ležela. V úvahu prakticky připadají pouze dvě alternativy. Modří bohové přišli z hvězd, anebo byli obyvateli zmizelého kontinentu, obývaného vyspělou neznámou civilizací.

1. varianta: Kosmičtí uprchlíci

Těžko říci, která ze dvou alternativ je pravděpodobnější. Podívejme se nejprve na možnost první, dnes velice oblíbenou, totiž že modří bohové byli příslušníky jiné, mimozemské civilizace. Jistou nápovědou by mohla být již zmíněná legenda o kosmické katastrofě, kterou měli přežít jen egyptští modrokožci. Nedá se zcela vyloučit, že právě nějaká velká katastrofa v kosmu donutila příslušníky vyspělé civilizace k útěku na jinou planetu, možná i do jiné galaxie, s podobnými životními podmínkami ztracené domoviny. A proč ne právě třeba na Zemi?

2. varianta: Z Atlantidy všemi směry

Alternativa druhá nabízí možnost, že modří bohové pocházeli z jednoho z legendárních ostrovů, jež byly zničeny obrovskou přírodní katastrofou. Můžeme uvažovat o bájných ostrovech Atlantis nebo Mu. U Aztéků, ve starověké Indii i v Egyptě patřila k nejstarším legenda o vzkvétajícím ostrově, jenž zmizel po strašné katastrofě v hlubinách oceánu. Aztékové této pravlasti říkají Aztlan, Egypťané mluví o zemi Ta Nátru, jen indický eposMahábhárata jméno nezmiňuje. Připustíme-li, že ztracenou domovinou byla proslulá bájná Atlantida, ovšem za předpokladu, že ležela v Atlantiku, je její poloha více než příhodná. Před blížící se katastrofou by se nepochybně obyvatelé snažili uprchnout k nejbližší pevnině, tedy na východ do Egypta a odtud do Indie a na západ, tj. do Mexika. V nových domovinách se mohli stát vůdci a učiteli mnohem méně vyspělých národů, které je po smrti povýšily na svá mocná vševědoucí božstva.

ENIGMA uzavírá

Jak to tedy bylo doopravdy? Jednoznačně odpovědět nelze. Faktem však je, že kultury všech tří zmiňovaných civilizací – egyptské, indické i aztécké – a jejich úroveň jsou si ve svých základech velice podobné. Vyspělá věda, monumentální stavby se shodnými rysy, podobné legendy a záhadná modrá božstva. Kdo tedy byli tajemní bohové s modrou kůží? Snad příslušníci neznámé rasy a civilizace a nedobrovolní uprchlíci? Nebo musíme hledat ještě dál?

Jan R. Hrdina