Mít lásku

Máme v srdci spoustu lásky. Máme dost lásky pro všechny lidi na celém světě. Milujeme tolik svět, že nepotřebujeme lásku od nikoho. Milujeme jako děti, bez podmínek. A naše tzv. dospělost spočívá v tom, že jednoho dne zaklepe na dveře a řekne vám: "Přinesla jsem ti lásku. Dám ti ji, když budeš dělat to, co ti řeknu."
No možná, že máte lásky dost. Ale co se stane, když v srdci nemáte žádnou? Když po lásce hladovíte? Řekne se vám: "Chcete trochu lásky? Můžete mít mou lásku, ale musíte dělat, co budu chtít." Pravděpodobně pak pro lásku uděláte cokoliv. Ale tím lásku zničíte a stvoříte z ní závislost. Možná, že za trochu pozornosti dáte i celou svou duši. Ne oddáte se lásce svojí duší. Ale dáte za ni svou duši.


Vaše srdce je kuchyň vašeho života. Když ji otevřete máte vždy tolik lásky kolik potřebujete. Nemusíte o lásku prosit. Nemusíte říkat lidem: "Jsem opuštěný a potřebuji, aby mě někdo miloval." My všichni v sobě lásku máme, ale neuvědomujeme si to. Vidíte, co lidi udělají, když si myslí, že nemají lásku? Hladoví po ní a jakmile jen trochu ochutnají stane se z ní silná potřeba a závislost. Začnou být posedlí. A teď začne drama: "Co se stane, když mne partner opustí?" No nic, slunce zase zapadne a vyjde. Ale člověk zvyklý na svou dávku lásky bez ní žít nemůže. A tak za trochu lásky (pozornosti) dovolujeme lidem, aby ovládali náš život. Dovolujeme jim, aby říkali, co máme dělat a co nemáme dělat, jak se máme strojit a jak se nemáme strojit, jak se máme chovat a jak se nemáme chovat a čemu máme věřit a čemu nemáme věřit.

Takže nakonec naše láska = budu tě milovat, když budeš dělat co chci! Budu tě milovat, když ke mně budeš hodný! A jestli ne zapomeň! To naše lidské utrpení začalo tím, že jsme zavřeli svou kuchyň. Svá srdce. Nedáváme si je už ani darem a tak necítíme lásku, kterou v nich máme. V určité fázi života jsme se začali bát lásky, protože jsme si myslili, že láska není spravedlivá. Láska nás bolí. Snažili jsme se být dobří, chtěli jsme aby nás druzí milovali, ale neuspěli jsme. Už několikrát jsme někoho milovali a zlomilo nám to srdce. Milovat znovu znamená pak pro nás příliš riskovat. Ale protože se sami odsuzujeme, a dáváme všechnu lásku jen těm druhým nezbyla nám už naprosto žádná sebeláska.

Ale nemilujeme-li sebe, jak můžeme předstírat, že milujeme druhé?

Michal Zachar na motivy Umění lásky, Don Miquel Ruiz