Enneagram v partnerských vztazích

Říkali jste si někdy, že nechápete, proč se váš partner rozčiluje, nemluví s vámi nebo naopak vyžaduje velkou pozornost?Dynamická typologie  osobnosti enneagram je mapa, díky které lze relativně přesně a rychle najít "jádro pudla" či "zakopaného psa". Pomáhá pochopit, kolem čeho se náš vztah točí a jak si více rozumět.



Ennea-typ jsme již popsali jako soubor hluboce zakořeněných návyků z dětství, který chrání citlivá a zraněná místa nenaplněných potřeb. Vytváříme si osobnost, abychom dostali to, co potřebujeme. Omezíme realitu na náš typický pohled na sebe, na svět a na druhé, přičemž si mnohdy myslíme, že jde o objektivní skutečnost. Zdůraznili jsme také, že uvědomění si vzorců našeho zaběhnutého prožívání, myšlení a chování pomáhá rozšířit naše klapky na očích a otevřít se jiným pohledům.
"Vztah zraje, když jsou oba partneři otevření možnosti, že ten druhý může mít pravdu." Jack Kornfield
Hodíme se k sobě?
Neproběhne jediný seminář o enneagramu, aby se lidé nezajímali, jaký ennea-typ má nejlepší vztahy s druhými. Odpověď není jednoznačná: lidé jakéhokoliv typu mohou vytvořit vztah, který jim vyhovuje a podle toho, co od něj očekávají. Nejde tolik o kompatibilitu a vhodnost, ale o míru zralosti.
Podívejme se např. na pár, kdy žena žije dominantně typ 2 (E2) a muž typ 5 (E5). Oba typy mohly v dětství zažít nedostatek na emoční rovině: nebylo dost přijetí, láskyplné objetí, ocenění za "pouhé" bytí. Oba si s tím však poradily odlišně.
E5 chrání své (nejen emoční) zdroje hledáním podpory v mentálním světě a stažením z přímého kontaktu, který je ohrožující. Není tomu tak, že by necítil silné emoce (jak se někdy mylně píše), ale má potíže je vyjádřit a volně otevřít své srdce ("Cítím hlubokou vášeň. Navenek se ale projeví maximálně pousmáním"). Na typu 2 ji často přitahuje vřelost a zaměření na vztah.
E2 potřebuje emoční spojení. Většina její strategie je tvorba způsobů, jak se přiblížit, vcítit se do potřeb a pocitů druhých a dát jim to, co si myslí, že potřebují. Naváže tak kontakt, ale přitom často zapomíná na své vlastní potřeby.

Představte si, jak může vypadat typický konflikt. E2 potřebuje být potřebována, E5 je závislá na své nezávislosti. E2 chce po E5 něco, co je pro E5 obtížné dát. A tím, že si drží odstup, se E2 cítí odstřižena a nemilovaná ("Proč se mě straníš? Vždyť pro tebe dělám to nejlepší!"). A kolečko vzájemného (často nevědomého) zraňování pokračuje.
Při nízké úrovni zralosti zůstávají partneři fixováni ve svých naučených a nevědomých reakcích a ve vztahu je přítomno hodně obviňování ("Ty můžeš za to, jak se cítím!"), dramat a hádek. Oba stále dokola naráží na odlišnost toho druhého s tím, že změnit se má ten on, ne my.

Jaký styl jízdy zvolíme?
Klíčovým bodem zrání je převzít odpovědnost za své prožívání a reakce. Když nám druhý řekne něco nepříjemného, je to naše reakce, která nás bolí, podobně jako když zakopneme o nohu stolu. Bolest je v nás a stůl za to nemůže.
Vzpomeňte si na situaci, kdy se vás partner nepříjemně dotknul. Neřešte na chvíli jeho, ale sebe. Co se ve vás dělo? Co vám běželo hlavou? Jaký pocit jste měli? Co byste nejraději udělali? Uvědomte si také, zda jste fungovali na autopilota nebo jste byli řidičem.

Naše realita je totiž výsledkem našich voleb. Je třeba přepnout z autopilota na manuál, abychom prokormidlovali obtížnými vodami vědomě, pozorně a bezpečně, abychom naši loďku nepotopili.
Typ je auto, ve kterém jezdíme, my jsme řidiči. Je na nás, zda budeme závodit, navzájem se předjíždět a schválně náhle brzdit. Rozšiřujme tedy naši kapacitu prozkoumat, přivlastnit si a pracovat s tím, co je naše.

"Zralost je, když už nikoho neobviňujete. Neobviňujete ostatní, neobviňujete sebe. Chápete, v čem je chyba, a jste připraveni ji odstranit." Anthony de Mello
Máme na výběr více možností než se na (vnímaný) útok bránit opět útokem nebo stažením do sebe?

Vyjít na půl kroku vstříc
Znát navyklý způsob pohledu na svět obou partnerů je základ. Číhat na své typické reakce, nejen na mentální, ale zejména na prožitkové rovině. Nikdo nás neučil popsat, co se v nás děje. Pro efektivní partnerskou komunikaci je však nezbytné umět pojmenovat své vzorce myšlení, cítění i chování. Enneagram nabízí šikovnou mapu terénu, chodit ale musíme sami.
  • Mluvit za sebe a o sobě. Nemáme rádi, když za nás někdo doříkává věty, které se nás týkají. Hrát si na křišťálovou kouli je zbytečná ztráta energie.
  • Nenasazovat partnerovi psí hlavu ("No jo, ty jsi osma a tak na mě schválně tlačíš, ty prostě musíš vždycky vyhrát"). Podobná sdělení jsou kontraproduktivní, neboť podporují odsuzování namísto pochopení.
  • Neschovávat se za svůj typ ("To víš, já se prostě bojím, když jsem ta šestka"). To je alibismus a zabarikádování ve známém, jež neumožňuje změnu.
  • Vztah je jako zahrada, je třeba o ni pečovat. Udělat, co je potřeba, ve správný čas - zalévat, když je sucho; vytrhat plevel, když je doma k nedýchání.
  • Prvně pochopit druhého. Nejen ho slyšet a čekat, kdy se do jeho slov mohu vložit, ale opravdu vyslechnout. Pak se může cítit přijatý a otevřený pochopit i nás.
  • Zvědomit kolem jakých témat se točíme, kde na sebe narážíme (např. E9 a E4 často řeší témata spojení/odpojení, potřeby klidu vs. intenzity a rychlého střídání emocí).
  • Hledat cesty, jak zpracovat zranění, kterým je obtížné se vyhnout.
  • Přepnout z reaktivního módu na vědomý. Tzn. učit se odložit svou bezprostřední (a často obrannou) reakci, abychom měli větší vliv na své chování.
  • Oceňovat. Častěji druhému sdělujeme (slovy nebo jinak), že nás štve. S tím, čeho si na druhém vážíme, většinou šetříme.
Je dobré si uvědomit, že partnerství směřující k jednotě a rozvoji bude vždy čelit stinným stránkám toho druhého. Jistě, některé typy na sebe více naskakují, více se zraňují, jiné se nepříjemné konfrontaci vyhýbají. Například typy E7 a E9, kde je pro oba obtížné mluvit o nepříjemných osobních záležitostech a konfliktech. Oběma se uleví, když od řešení utečou. To však není řešení.

Z jádra do jádra
Typ osobnosti nezměníte za měsíc. Jde o dlouhý proces léčení a kontaktu s hluboce zažitými vzorci fungování, které chrání naše citlivá místa. V partnerství jsme si povětšinou již také společně vytvořili a zaběhali způsob, jak se vyhnout nepříjemné pravdě. Pokud však máme žít naplněný vztah, ve kterém oba rosteme, je třeba být k sobě upřímní a otevření. Což znamená, že se učíme upouštět od ochran, které nás oddělují nejen od druhého, ale i od sebe, od našeho centra.
Je naše volba, zda půjdeme vyšlapanou bezpečnou cestičkou nebo otevřeme srdce. Zda zůstaneme uzavření a schovaní nebo spolu budeme autenticky, schopni pohybu.
Ve druhém případě se sice otevřeme riziku zranění, ale současně i svým zdrojům. Pokud se připravíme tolerovat emoční bolest, která se na této cestě může objevit, a obalíme své srdce vědomím, projdeme přes negativní vrstvy (strachy z odmítnutí, ztráty vlivu, opuštění aj.) ke svému středu a pozitivním citům. K jejich vy-jádření je už jen krůček.

Doporučení na závěr: enneagram dává k dispozici mnoho informací o motivacích druhých lidí. Můžeme vidět, jak my sami ovlivňujeme naše vztahy, ať už konstruktivně či destruktivně. Je velmi důležité používat tyto informace s respektem k lidské jedinečnosti a nezneužít je k manipulaci s druhými.

Cíl je pochopení sebe i druhých, akceptace a uvolnění. Ne důkaz, že máme pravdu a druhý se mýlí. Je to velká odpovědnost. Dejme důvěru druhým i sobě, že spolu zvládneme směřovat k láskyplným a pravdivým vztahům.

Michal Petr


Použitá literatura:
Covey, S. (2012). Sedm návyků skutečně efektivních lidí. Managament Press
Dahlke, R.(2001). Životní krize jako vývojové šance. Aquamarin
Kornfield, J. (2008). The wise heart. Bantam Books.  
Lapid-Bogda, G. (2012). Enneagram and relationships. Personal blog 
Mello, A. (2012): Čirá radost. Cesta
Whitfield, Ch. a B.; Park, R. a Prevatt, J. (2006). The power of humility. Health Communications


zdrojhttp://www.michalpetr.com/enneagram-v-partnerskych-vztazich/

Vyšlo též v tištěné podobě časopise Jóga dnes.