Neexistuje žádný duchovní program



Dnešní doba je posedlá duchovními programy. Bývají velmi přímočaré. Duchovní život sdi představují jako cestu, která má řadu fází. Každá fáze má svou vlastní metodologii, zahrnuje i jistá nebezpečí a nabízí určitý zisk. To je naprd, řečeno slovy tučnáků z Madagaskaru. Takový program dělá z naší přirozenosti našeho nepřítele. Minulost je opuštěna, protože už na ní nelze nic změnit a přítomnost je používáná jen jako odrazový můstek k budoucnosti od níž si slibujeme svatost, celistvost či dokonalost.

Náš čas je jen lineární řadou redukovanou na prázdno bez života. Nic jako duchovní cesta neexistuje. Kdyby náhodou nějaká existovala, jak by byla veliká? A široká? To nevím, vím, jen že by nás sladila s rytmem naší nejvlastnější přírozenosti a hloubkou naší existence. Chcete-li mít skutečný kontakt se svou duší a proniknout do tajemství duchovního světa, nemusíte kvůli tomu nic zvláštního podnikat. Věčnost už je zde. Je ve Vás.

Procitání lidského ducha je cestou domů. Je ironií, že tomuto návratu stojí v cestě naše vlastní životní zkušenosti a pocity, že už se v životě dobře vyznáme. Když nás posedne pocit, že to vše kolem už důvěrně známe, nevnímáme pak pravou povahu této věci, necítíme ani její energii a nedokážeme se pro ni nadchnout. Zde citát p. Hegela: "Zpravidla neznáme to, s čím jsme důvěrně obeznámeni, a to právě proto, že jsme s tím důvěrně obeznámeni".

To, co je tím, co hledáme, je to co se skrývá pod tímto povrchem. To je silné tvrzení. Pod povrchem věcí se skrývá něco zvláštního. Platí to o našem domově, místě kde žijeme, a taky o lidech s nimiž žijeme. Pravá povaha a skrytá tajemství osoby a kraje se dnes redukují na povrchní zdání, na ustálenou představu. Ale to, co dobře známe je jen povrch. A my si přesto nalháváme, že jsme s tím dobře obeznámeni, máme pocit, že nad tím získáváme nějakou moc a můžeme s tím pak i snáze manipulovat a nakonec si přestaneme všímat osob, krajiny a domova, přestaneme si všímat jejich tajemství.

Vytvoříme si uspokojivý vztah k tomu, co je na povrchu a začneme ignorovat podstatu, jež je pod ním skryta a nepřipustíme už to, aby to co je v nás odlišné a neznáme probouzelo ten tvůrčí neklid. Všem, kterým život zevšedněl je zle. nemohou ve svém strnulém životě objevit nic nového, zajímavého či dobrodružného. Ale všechno, co jsme pro svou cestu dostali, jsme dostali už na jejím počátku.

Byly jsme obdaření tajemstvím, jenž ukryté v našem vlastním nitru můžeme pozorovat. V naší duši nás čeká ještě mnoho neznámého. Pozorovat sami sebe jakoby zvenčí je dobrým cvičením na začátek nové cesty k sobě a do sebe. Nejsme jen bezmocnými mátohami, jež se potácí nanicovatým životem, jsme hosté na zemi, jenž byli obdaření a mají takové možnosti, jaké by sami ani nevymysleli a ani si je nezasloužili. A je jen na nás, zda-li tato touha po životě, překoná ochromující sevření naší usedlé spokojenosti, pohodlnosti a navyklé slepoty.

Wayne W. Dyer říká: "Nemyslím si, že Ježíš vyučoval křesťanství, Ježíš vyučoval laskavost, lásku, zájem a mír. Radím tedy lidem následující: Nebuďte křesťany, buďte takovými, jako byl Ježíš. Nebuďte buddhisty, buďte takovými, jako byl Buddha."

A já jen dodávám, na co jsou nám duchovní programy, když nemáme většinou ani zdání o naší vlastní duši? Nebuďme bezduchými absolventy duchovních programů, protože ty stejně neexistují, ale žijme si s duchem sebe sama a v sobě. A nejen v roce 2012.

Michal Zachar

zdroj: Kniha keltské moudrosti - John O´ Donohue