Šaty dělaj člověka...

„Navrch huj, vespod fuj“, tak tímto příslovím chceme oslovit všechny z Vás, kdo podceňují význam pravidelné čistoty. Ta zastoupená každodenní sprchou, koupelí nebo alespoň ranním omytím jsou základním kamenem dobrého vzhledu. Tolik obecné povědomí každého z nás o slově čistota. Ale co třeba šaty a my sami? Potřebujeme vyčistit nejenom oblečení, ale i duši je-li neuklizeno uvnitř, zcela určitě se to projeví i navenek.

Každý člověk má spíše subjektivní pohled sám na sebe a jde o to, aby nezávislý odborník určil, co nám a hlavně naší tváři skutečně sluší, jelikož lidé se budou spíše orientovat dle toho, co se jim osobně líbí. Vizážista, typolog či imagemaker je zde potom od toho, aby tyto dvě složky dokázal sladit.

Oblečení je třeba připravit každý den čisté. Každý z nás se denně potí. Jakmile si oblečeme šaty z minulého dne a k tomu přidáme jakýkoli deodorant, výsledkem bude vždy více či méně intenzivní zápach. Pocení můžeme omezit použitím tzv. antiperspirantů, které na rozdíl od normálních deodorantů obsahují látky, které nejenže rozkládají zápach, ale i blokují vytváření potu.

Oblečení v konzervativním tónu (např. zdravotnictví) bude vždy formálnější než pro kreativní obory. Jeho hlavními rysy jsou čisté, jednodušší a rovné linie, nepoužívají kontrastních vzorů, barva se omezuje především na střední než tmavou a mívá nezářivou podobu.

Tvar postavy je určujícím prvkem pro výběr oblečení. Nikoli vaše hmotnost. Ale tvar. A také linie. Ty vyvolávají dojem směru, pohybu či prostoru. Pro linie platí tyto zásady:

· Vertikála – budí přísný dojem, vznešenost, rychlost, zužuje
· Horizontála – působí naopak dojmem šířky a klidu
· Kruh – je statický, ukazuje soustřednost, cíl, uzavřenost
· Vlnovka – působí pohybově, nekonečno, nekonvenční

Vzory rozumíme na oblečení stále se opakující motivy různých linií nejen geometrických, ale i rostlinných, živočišných a figurálních.

Dobře se obléknout se nikdo z nás nenaučil žádným instinktem. Tuto vlastnost si vytváříme každý individuálně. Problémem je to, že se nikde na běžných školách ani jednoho typu estetika, vkus a práce s odíváním neučí. Ačkoli se to považuje za součást dobrého image celého úřadu, nikde se pro jeho rozvoj příliš moc nedělá. Zřejmě proto, že jeho důsledky nejsou vidět ihned, ale až po nějakém čase a jsou u každé osoby individuální.

Přitom především vedoucí pracovníci musí prostřednictvím svého image uplatňovat svůj styl řízení.

Jak však poznat, že to, co mám dnes na sobě, se ke mně hodí ? Je to, co mají na sobě moji spolupracovníci, vhodné pro dnešní jednání? Reprezentují dobře naší společnost?

Tendence se obléci do práce co nejpohodlněji a ležérněji je i u nás na postupu. Přitom stále sílí názory, že to, co si kdo na sebe oblékne, je věcí jeho osobního rozhodnutí.

Jednoznačným leadrem je v tomto případě vedoucí pracovník. Jeho budou jeho podřízení brát za svůj vzor. Proto není dobře bez konzultace s vizážistou či stylistou nabrat směr „jednotné pracovní uniformy“. Ne každému totiž sluší a ne každý se v ní bude dobře cítit. A spokojenost je třeba, např. proto, abyste byli přesvědčiví při pohovorech či rozhovorech.

Při konzultacích berte v potaz tyto ukazatele:

· pozici vašeho úřadu a vaší funkce
· jak váš úřad a vaši funkci vnímají ostatní lidé
· místní i kulturní zvyky
· tím, co chcete navenek prezentovat, vaše hodnoty a cíle
· váš osobní styl

Písemně potvrzená prohlášení o tom, že budu do práce chodit vkusně oblečen, jsou tou nejlepší praxí, jak celý proces stylizace a tvorby image úřadu zastavit, či přímo anulovat. Ideální je spolupráce s již zmíněným odborníkem na stylové poradenství, který může navrhnout image nejen celého úřadu, ale také každého jednotlivého pracovníka zvláště právě s přihlédnutím k jeho osobnosti.

O tom, že toto je nákladnější opatření než 2-hodinová přednáška pro zaměstnance není třeba diskutovat. Polemiku můžeme vyvolat v momentu, kdy si uvědomíme dopad na psychiku jednotlivých zaměstnanců. Jestli se o mě někdo dokáže takto postarat (např. spoluprací se salonem, který má již zmíněné odborníky), budu se lépe starat i já o něj (větší motivace – větší výkon zaměstnance).

Odpadá i tak častá fluktuace, jedním ze stěžejních motivačních prvků stabilního pracovního poměru je to, že se o mne někdo stará.

U oblečení potom rozlišujme, zda:


· se jedná o prostý denní režim v úřadu
· mám v jeho rozvrhu veřejné vystoupení
· jdu svůj úřad reprezentovat

Nepraktikujme nošení obleku na jedno „použití“ – čili do roztrhání. Snažme se mít třeba méně věcí, ale s možností je dobře kombinovat.

Příklad:
· Oblečení pro vystoupení ženy: tmavý kostým (NE kalhotový), zřetelné linie, punčocháče ne kontrastní barvy + tmavé lodičky, minimum šperků – ponechat jen náušnice a hodinky, světlejší horní polovina těla – blůza, halenka.

· Oblečení pro vystoupení muže: tmavý oblek, nenápadný vzorek nebo proužek, kvalitní materiál. Košile bavlněná v bílé, krémové či světlejší barvě bez vzoru nebo s jemným proužkem. Tmavé ponožky bez vzorků. Černé polobotky se šněrováním. Kravata jednoduchá, jednobarevná s nenápadným vzorkem. Z doplňků použít pouze hodinky, snubní prsten, manžetové knoflíčky, sponu na kravatu.

· Denní oblečení – ženy: Kostým (i kalhotový), buď v jedné barvě nebo sukni a sako ze stejného materiálu, ale v jiné barvě. Můžeme použít i propínací šaty, ale konzervativnějšího střihu. Košile bez kapes, když vzor tak ne pruhy a květiny. Boty stále sladěny s barvou punčocháčů. Bez zbytečných doplňků.

· Denní oblečení – muži: Můžeme kombinovat kalhoty a sako. Košile ve výraznějších barvách, s proužkem nebo pepito. Může být tmavší než oblek. Kravata nebo motýlek ve výraznějších barvách se vzory. Boty stále šněrovací, možná i jiná barva.

Výrazně se na oblečení projevuje, jakou péči věnujeme jeho úpravě a údržbě. Dobře udržované oblečení nám bude sloužit déle. V konzervativním prostředí se tolik nepromítají módní prvky.

Velmi podceňovanou kapitolou oblékání jsou prvky jako:

· pokrývky hlavy
· spodní prádlo
· boty

K nim společně lze uvést, že i když nejsou těmi hlavními prvky a např. prádlo není ani tak často vidět, je právě zde na místě zdrženlivost, jak v barvách, tak v použitých materiálech.

Doplňky – jsou alfou a omegou našeho image. Sebelépe vypracovaný vzhled zničí špatný doplněk. Např. k dokonalému kostýmu či obleku „ošuntělá“ taška. Doplňky jsou uměním detailu. Jsou důležité pro tzv. komunikaci druhého sledu. O to ostřeji je však tato linie sledovaná.

V tom prvním vnímáme barvy a tvary a v tom druhém se soustředíme na linie a doplňky. Jestli jsme již v polovině jednání, buďte si jisti, že právě teď je chvíle, kdy si Váš komunikační protivník právě prohlíží, jaké máte na sobě doplňky, ať ve formě šperků, náušnic, náhrdelníků, brýlí, hodinek, manžetových knoflíčků, per, spon atp.

Jejich barvy zvolíme vždy v jednom tónu. Není nic lepšího nasadit si snubní prsten ze zlata a vedle něj dát dva stříbrné, k červeným náušnicím z korálků přidat náhrdelník typu obojek a neštěstí je hotovo. Každý takto vystrojený jedinec okamžitě ztrácí body ze svého dojmu, klesá kompetentnost. 



Cena prostředků na utváření našeho image je přímo úměrná tomu, jak si sami sebe vážíme.