Co je to vlastně image?

Když jsem začínal v oboru vizáže a stylu byl jsem přesvědčen, že jde o obraz. Obraz toho, jak v očích všech ostatních vypadáme. Nebo spíše chceme vypadat. Utopit mnoho slov v jednom jediném obrazu. Říká se přeci, že slova lžou. Ale nelžou nám náhodou i naše vlastní obrazy? Čím dál více se věnuji teorii 3 AXIS Visual language, tím více si myslím, že ano. MUDr. PhDr. Miroslav Krejčíř, co by autor této metody ji věnoval 25 let života a nejen toho pracovního.
Na základě jeho zjištění a jejich převodu do mé praxe vizážisty, stylistu a imagemakera se domnívám, že si až 80% lidí ( statisticky vzato dle Parretova zákona) komplikuje život oděvními zprávami, jenž kódovány v symbolice vzhledu tvoří protichůdná až nesmyslná sdělení. Ne, že bychom snad lhali vědomě, většina z nás se stejně domnívá, že oděv a jeho doplňky jsou tu stejně jen pro ozdobu a nebo, aby nám nebyla zima.
Co je to vlastně náš vlastní vzhled? Lingvista by mohl říci, je to naše vlast a my v ní. Pro reklamu je to ideální objekt k podpoře značky. Pro psychologa je to sociální sdělení o stavu jedince a jeho zařazení k určité skupině či třídě. A pro nás? Tím chci naznačit, že pravda je někde uprostřed. Problémy při tvorbě našeho vzhledu jsou dva. První je úkryt v možnostech klienta. Všichni o sobě přemýšlíme. Nemáme však chuť říkat naplno pravdu o sobě a svých úmyslech protože tato sdělení ať už verbální či nonverbální jsou ostatními posuzována. A hodnocena. Na tom nám obzvlášť záleží. Na hodnocení ostatních. S tím má naše populace obecně velký problém. Nízké sebevědomí se bude z našich srdcí vyhánět ještě několik desítek let. Jeho stopa v odívání je patrná v malém zájmu o harmonické sladění vzhledu jedince s jeho prožíváním.
Jsme ve své oděvní výpovědi často kontrastní až agresivní. Ve zprávách našich TV stanic se potom podivujeme nad agresivitou populace obecně. Prostě chceme vypadat dobře, ale nikdo z nás a ani my sami vlastně mnohdy netušíme, natož abychom věděli, co to pro nás má znamenat. Jaký typ halenky či košile si mám dneska vzít na sebe? A jak se kroku po kroku dobře nalíčit? Možná se domníváte, že je to blbost. Nicméně není. Ano na vašem vzhledu přímo i závisí to, jak prožíváme své komunikační kroky vůči světu kolem. A tak může barva rtěnky opravdu rozhodnout o tom zda vás povýší na jinou pozici či nikoliv. A zde uveďme do hry zvané image jeden cizorodý prvek a druhý problém při tvorbě image vůbec.
Jsou jím paradoxně jeho tvůrci. A jejich vlastní osobnost. Je obvykle tak veliká, aby dotyčného zdůraznila, že mu zakrývá celkovou osobnost klienta s nímž má pracovat. A pak práce s image až dosud dovolovala různé možnosti výkladu, především z hlediska působení na ostatní. Tedy klientovi nemusíte nic sdělovat, my to přeci vidíme a cítíme takto. Je zajímavé spočítat kolik peněz se otočí v kosmetice a odívání. Cca 3-4 místo v rámci světového obchodu. My všichni platíme. Platíme hodně za to, aby naše sdělení, která stále vysíláme mohla opravdu najít své adresáty.
Nebo byste platily za službu doručení sdělení poště, která by je pak následně štosovala ve skladech. Ve skladech našeho nevědomí. Spousta z nás totiž věří odborníkům. Raději než sobě. A klidně i může. Jde jen o to, aby tito dostali do rukou nástroje a tím nemyslím jenom špachtle, oční stíny nebo kadeřnické nůžky. Tím myslím systém práce s pochopením toho, co vlastně klient skutečně říká svým vzhledem. A my imagemakeři ( spojení vizážisty a stylisty v jeden smysluplný celek ) k tomu přidáme pochopení toho, co na vás vlastně malujeme a odíváme.