PSYCHOPATI - TEXT

Staří Hebrejci dávají lidem do oblasti ramen sídlo dvou energetických sfér, tzv. sefirot. Jedna z nich je umístěna oblasti pravého ramene a představuje pojmy spravedlnost, váhy, soud jedním slovem MOC (Gevurah). Asi i proto se odjakživa jako symbol moci používal meč. A jeho protikladem, levým ramenem byla boží milost neboli LÁSKA (Chesed). Ta byla vždy štítem proti všemu. Proti moci psychopatů je láska bezmocná. Každým štítem může jednou proniknout meč. A tohle je právě tato situace. To by se měl uvědomit každý, kdo se buď do psychopata zamiluje a nebo s psychopatem pracuje.

Abyste nebyly bezmocní i vy je tu test PCL-R, který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie. Autorem testu PCL-R je Dr.Robert D. Hare, renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Pozn. Toto je verze testu z Hare Psychopathy Checklist - From Wikipedia, the free encyclopedia - This page was last modified on 18 March 2011 at 10:23


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 UPOZORNĚNÍ: Pokud se pokusíte tento test sami vyhodnotit a vyjde vám u někoho 25 bodů a více, neznamená to ještě, že je dotyčný deprivant/psychopat. Je to však pravděpodobné. Diagnozu může stanovit jen psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Není trestné být psychopat. Psychopati jsou plně příčetní, za své činy nesou vinu v plném rozsahu - pokud však něco provedou. Oni si to dovolí pokaždé, když ucítí příležitost a slabou (neinformovanou) kořist. Psychopat vždy bezpečně pozná, kdo je jeho kořist a kde jsou její slabiny. To, že vám u někoho vyjde tak vysoké skóre, že to s největší pravděpodobností psychopatie bude, ještě neznamená, že daný jedinec bude a má být nějak potrestán, zavřen do blázince nebo do vězení. Test vám pouze napoví, zda a NAKOLIK JE NEBEZPEČNÉ s takovým člověkem mít jakékoliv dohody, spolupráci, partnerství, pořizování dětí etc. etc. Pokud se totiž zapletete se skutečným psychopatem/deprivantem, nikdy se nezbavíte tendence psychopata zasahovat vám do života. I když utečete, můžete se dočkat nekonečných nepříjemností včetně různých anonymních udání, obvinění, trestních oznámení, dokonce jsou běžnou praxí new age dneška i temná magie a prokletí. Dá se očekávat, že čím více bodů v testu někdo nasbírá, tím těžší to s ním budete mít. Sám jsem několik let udržoval vztah s někým, kdo nasbíral 30 bodů. Vím, o čem se tu píše.

1. Diagnozu stanoví pouze psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu.

2. Není trestné být psychopatem.

3. Lze říct, že psychopatem je ten, KDO SE JAKO PSYCHOPAT CHOVÁ - psychopatie je chování. Je to parazitní životní strategie. Podle jejich činů je poznáte. Jen podle jejich činů jim také náleží trest. Ne proto, co jsou, ale VÝHRADNĚ za to, JAK SE CHOVAJÍ.

4. Za své činy nesou 100% odpovědnost. Jsou plně příčetní. Netrpí bludy. Nejsou schizofrenní. Jsou-li souzeni, soudy jim přiznávají vinu v plném rozsahu.

5. Nemění se.


Psychopatie je, bohužel, parazitní životní strategie: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. Buďte schopni psychopatii rozeznat, když se s ní setkáte. Nikdy toto chování netolerujte. Nikdy u nikoho toto chování nekryjte ani neomlouvejte. Nikdy nedávejte druhou šanci. Odejděte !!!

Nejnebezpečnější psychopati (nekriminální psychopati, ti kteří jsou nejlépe mezi lidmi schováni) mohou být někdy hmotně i sexuálně zcela asketičtí. Jsou vzory všech ctností. Tedy právě tady mohou být schováni i oni sami před sebou. Viz. další text o tom, čemu takový člověk vlastně věří.

Selhaly dosud veškeré snahy naučit je cítit s ostatními. Zato se přišlo na to, že psychopati s oblibou odkoukávají psychoterapeutické postupy a metody, aby je později mohli aplikovat ke zkáze svých obětí. Pravda je taková, že věda neumí zařídit, aby by se v psychopatovi probudilo SVĚDOMÍ. Aby začal zodpovědně spolupracovat s ostatními a respektoval a ctil jejich práva a city. Psychopat svědomí nemá, nebude mít. Bude litovat pouze sám sebe - pokud mu triky neprochází. Tedy není to jen o sobecké sebelítosti, je to o sebelítosti pro zlý důvod. Psychopat říká: "Lituji, že mi zločin nevyšel." Chcete ho snad utěšovat? Ideální materiál pro pomoc psychopatovi? MODLETE se za něj. Jinak nic. Více zde: http://elyna.wz.cz/jak_pomoci.htm


T E S T

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 1: Agresivní narcismus


1. Nápadné kouzlo, výmluvnost a povrchní šarm - Psychopati si často takzvaně "nasazují masku", která je příjemná a oblíbená. Psychopat například ochotně dělá dobré skutky, aby si získal náklonnost své oběti. Odhalíte je snadno. Práce jim smrdí. Nesmí to zase být moc namáhavá práce, to se zase pokoušejí šidít, což jim v mnoha případech lhaní a výmluv prochází a vy se pokoušíte jejich práci udělat sami, kvůli velkému soucitu s nimi. Oni sami jej nikdy neměli a nemají. Většinou proto, že jako děti či mladiství zažili přísné rodičovské tresty či sexuální zneužití, kdy jim nikdo nepřišel na pomoc, kdy s nimi soucit nikdo neměl. A proto jej zavrhnou ze svého života, nicméně jej všude vehementně propagují. A jako jediný formát přežití, přijmou usilovat o co největší moc.

2. Grandiózní sebehodnocení - Vědomé prožívání vlastní sociální pozice i postup měření toho, jak jedinec chápe sama sebe. Sebepřeceňování je velmi často nepřímo úměrné inteligenci. Psychopat je často člověk s vysokoškolským vzděláním. A přesto nebo právě proto se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“. Na tomto sebeobrazu mu velmi záleží. Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích. 

3. Patologické lhaní - Mluvíme-li o patologickém lháři neboli mýtomanovi, jde o člověka, který lže, aniž by z toho měl nějaký hmatatelný užitek. Dokonce lže i ve chvílích, kdy by pro něj jednoznačně bylo jednodušší a výhodnější říct pravdu. Je závislý na smyšleném světě a nepravdivých informacích. Prožívá naprostou frustraci, když je nucen mluvit pravdu a popisovat skutečnou realitu. Jen si představte, jak musí vypadat mozek patologického lháře po několika letech jeho dobrodružného života. Kolik detailních informací navíc musí zachytit. V jakém neustálém stresu musí být, když si s někým povídá, aby se nedostal do slepé uličky. Možná řeknete: Tak ať začne mluvit pravdu. Ale patologickému lháři stojí tyhle stresové situace za to. Zvykne si a užívá si, že má svůj svět a dokáže postavit a rozbít světy ostatním. Díky neustálému stresu a tlaku na mozek musí buď používat alkohol, drogy a nebo meditační cvičení, aby účinky svých lží dokázal aspoň přijatelně otupit, tedy mohl se vymlouvat na to, že si je nepamatuje. Základní příznak většiny mýtomanů je totiž schopnost odhadnout, co ten druhý chce slyšet, a říct to nejen v pravý čas, ale také to říct se správnou mimikou a tónem hlasu. Takže jak chcete vlastně patologickému lháři pomoci? Patologický lhář, který trpí touto diagnózou více než dva roky, následně nedokáže rozeznat příběhy a historky, které se skutečně staly, od těch, které si vymyslel. 

4. Manipulativní a podvádějící - Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný. A chce se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého.

Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.


Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.

V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.

Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).

Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete. 

5. Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny - Když opravdu zapátráte, zjistíte, že za většinou našich neúspěchů, nespokojeností, nezdarů, finančních omezení, vztahových i zdravotních problémů, stojí pocit viny. Takový jedinec si pak uvědomí, že je ve svém životě stále něčím a někým omezován a je obklopen z valné části negativními lidmi. Psychopaty. Lidmi, kteří ho obviňují, ať udělá cokoliv, vylívají si na něm zlost, limitují ho svým strachem anebo v něm strach spouští. Přesto je naše touha zavděčit se i tomu největšímu škodiči velice silná. My s nimi totiž máme to, co oni s námi ani mít nemohou. Slitování. Psychopat může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje minulost dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch. 

6. Povrchnost, mělkost (oploštěný afekt) - Povrchní lidé se zabývají sami sebou, ostatní je nezajímají (jsou sobci), nemají hlubší zájmy, uspokojují je např. peníze místo toho co by za ně mohli zažít. Povrchní lidé nejdou do hloubky problému, rádi mluví a neradi poslouchají druhé (naslouchají druhým). neustále sice vytvářejí dojem, že jim jde o podstatu věci, ale to dělají právě proto, aby si nikdo nevšiml jejich povrchnosti. Když mají vést cokoliv jsou ve stresu jelikož mají potřebu před ostatními utajit, že vlastně vůbec netuší jak a proč dále. Jejich chování, vztah k lidem jako k věcem (pozor, takto to oni nikdy nenazvou) a dělením lidí na silné a slabochy vede k tomu, že jejich vztahy nemají dlouhého trvání nebo naopak si vydržují vedle sebe řadu “kamarádů”, kteří plní jejich přání. Rytíři bílých koní. Lidi jsou pro ně užiteční, pokud něco potřebují, pokud ne, pak jsou bezcenní. 

7. Necitlivý/nedostatek empatie - Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kteroukoliv věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. To tady zcela určitě nehrozí. 

8. Neschopen přijímat odpovědnost za vlastní činy - Psychopati se nedokážou vcítit do pocitů normálních lidí. Psychopat nikdy nepřizná, že udělal chybu, nikdy neuzná, že neměl pravdu nebo že se zmýlil. Vždy své chování maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 2: Společensky deviovaný (devastující) životní styl


9. Potřeba vzrušení a/nebo sklon k nudě - Jeho život probíhá jako válka a pohyb ode zdi ke zdi. Buď deprese nebo maniakální a extrémně výkonná fáze.Buď se šílené nudí a nutí druhé k akci nebo naopak k tomu, aby ostatní fanaticky následovali jeho “cestu”. 

10. Parazitický životní styl - Narcismus - pro narcistickou osobnost (psychopat je narcistní) je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to pravda je. Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují. Psychopati často na ostatních parazitují a žijí na úkor jiných lidí. A to těch, kterým vnutí svůj obraz světa. 

11. Špatná sebekontrola - Ne, nejsou šílení, jde o to, že vždy jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti. A dokonalost či aspoň pokusy o ní je nutí k maximálnímu pracovnímu tempu, mají na sebe, ale jelikož neumí prožít sami v sobě svou vinu, projektují do druhých a obviňují všechny za to, že dělají svět nedokonalým místem. Každý, kdo narušuje tento jejich obraz dokonalého bytí v jakékoliv oblasti (např. odkrýváním jejich motivů) je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi. 

12. Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů - Psychopati mívají nerealistické dlouhodobé cíle. Buď nemají vůbec žádné, nebo jsou nedosažitelné a vycházejí z toho, že psychopat sám sebe vidí jako mnohem schopnějšího, chytřejšího a mocnějšího, než ve skutečnosti je. A jelikož je sám rád v roli oběti, které se díky tomu může vymlouvat na všechny možné i nemožné excesy, jenž mu přišli do cesty a on je překonal, je zde vidět i další detail, často jsou psychopaté pyšní i na to, že nic nedokončili. To proto, že při tom mají možnost pomluvit a agresivně verbálně napadnout všechny kolem. 

13. Impulsivita - V okamžiku agrese ztrácejí jakákoliv pravidla etiky a etikety. jsou schopni pro silné pocity vzrušení, jenž v nich agrese vyvolává, ji vyvolávat a to neustále i ve svém okolí, aby se tzv. “něco dělo”. nemusí být vždy sami aktivní agresoři, i když i to je časté, ale jsou spouštěčem sociálních rozepří. baví se klidně nad rodinnou rvačkou, kterou vyvolali. Nenápadně a tak, aby nemohli být odpovědni za její rozpoutání. Okamžitě po jejím skončení se zpravidla přihlásí za její odpovědnost, což přítomní zavrhnou a tím z nich sejmou případný pocit viny. Já nic, já muzikant. Vede je to často k tomu, že jsou z nich výborní energetičtí upíři. Impulzivita je u nich neustálá potřeba podnětů zvenku. Ponecháte-li je o samotě, doslova "lezou po zdi". To pak mají časté migrény. Nudí se. Jako by žili v neustálém nedostatku zajímavých podnětů a měli snížený práh bolesti. Například podněty, které u ostatních lidí vyvolávají poplachovou, obrannou a únikovou reakci, u psychopatů vyvolávají spíše orientačně-pátrací reakci a zájem. Jako by jim bylo jedno, co cítí, ale hlavně, aby to bylo hodně silné. Důležité je pro ně slovo intenzita.

14. Nezodpovědnost - Je zajímavé, jak často u nich vedou tzv. nicknemaes neboli přezdívky. za ně se toho totiž dá mnoho schovat. Používají je jako svou značku. Jelikož nejsou schopni přijmout odpovědnost nejsou schopni ani vystupovat pod svým vlastním jménem. Naprostá neschopnost zříci se okamžitého potěšení ve prospěch vzdálenějších cílů. Psychopat neplní závazky, sliby, dané slovo opakovaně. Psychopat domů dorazí třeba až následující den. jde se v opilosti vyspat s několika cizími lidmi namísto toho,a by se pokusil jít s partnerem domů. Není na něj spoleh. Je vždy nad věcí. Neomluví se. Nemá potřebu své selhání nějak odčinit. Obviní kohokoliv. Přenese odpovědnost za to, co se stalo, na někoho jiného. Řekne komukoliv, že je to jeho chyba. Jelikož neumí přijmout a prožívat pocit viny.

15. Kriminalita v dětství či v průběhu dospívání - Velmi špatně se prokazuje. Občas v záchvatu sebestřednosti prozradí své předchozí excesy, ale jen když mají pocit, že jim naslouchá spřízněná duše, před kterou se mohou blýsknout. 

16. Problémové chování v dětství či v průběhu dospívání - Často začínají sexuální život kolem 13 roku života, tedy kdy ještě nemají jakékoliv představy o jejím úspěšném zařazení do své osobnosti. jejich prožívání i této oblasti je mělké a nejsou schopni jít do hloubky. Proto často podléhají nebo tvoří násilí - nebezpečné praktiky včetně bondáže až se objevuje i krev, sadomasochismus. 

17. Zrušení podmínečného propuštění - Těžko ověřitelné. Ale hledejte máte-li podezření.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Zvláštnosti, jenž nekorelují ani s jedním faktorem


18. Promiskuitní sexuální chování - Sexualita je pro něj pouze nástrojem moci. Vždy se nejprve pokouší udělat vše podle vašich představa, aby zjistil vaše preference. Pak se je i proti svému přesvědčení, pokouší několikrát po sobě hojně aplikovat, aby si vás citově zavázal a následně se začne zabývat tím, že do sexuality přináší to svoje a jakmile není sexualita řízena jím a jeho potřebami, pak není ochoten k sexuálnímu kontaktu vůbec. Je schopen bez výčitek partnera podvést a to i opakovaně, jelikož nemá výčitky a jde mu o jeho uspokojení. To si většinou nepřizná a maskuje svůj zájem o sexualitu často jinými praktikami, které odkazují na tzv. pozitivní a duchovní rozměr: např. tantra. Psychopat vykazuje i v sexuálním chování nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Jeho sexuální bezcitnost vede ke krutostem - velmi se vyžívá, když může svého partnera opustit tím, že jej podvede s někým, koho jednoduše svede a opustí. Následně se pak nechá hýčkat dalším úplně jiným objektem, který mu poskytne pozornost. Počet sexuálních partnerů je celkem vysoký. Všímejte si, když mluví o svých vztazích, co byly. Dívejte se na to, jak potkává bývalé známe a k čemu se u nich hlásí (spali jsme spolu jen dvakrát, to ani nebyl vztah, atp.). Pochopíte, že lže a vymýšlí si, protože byste ze skutečných počtů jeho partnerů brzy pochopili, že mu vlastně ani na jednom z nich příliš nezáleželo. Stářím mu sexualita dojde jako manipulující efekt a tak se vůči stáří a stárnutí často staví velmi nepříznivě. 

19. Mnoho krátkodobých manželských vztahů - Pokud má v historii několik velmi krátkých manželství, pravděpodobnost, že jde o psychopatickou osobnost vzrůstá. 

20. Kriminální všestrannost (Univerzální kriminální chování) - Hledejte historii kriminální minulosti v mládí. Mnoho psychopatů vykazuje patologické chování v časném mládí. Pokud tam kriminální minulost je, prozkoumejte, jak moc je různorodá. Psychopatům mnoho věcí projde, ale občas je přece jen někdo přistihne. Schopnost flexibility při páchání zločinu je dobrým indikátorem. 

21. Druhotně získané dovednosti sociopatického/sociologického podmiňování* - Nově přibyl bod č.21 "Acquired behavioural sociopathy/sociological conditioning". Tento bod znamená, že daná osoba se spoléhá na sociologické dovednosti a triky, aby klamala. Jinými slovy: Zneužívá vědu i terapii k dosažení svého cíle.

V Y H O D N O C E N Í

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Tyto položky zjišťují citové, interpersonální a behaviorální rysy. Každá z položek je hodnocena od nuly do dvou. Celková suma bodů pak stanoví rozsah psychopatie dané osoby: 
Otázek je tedy celkem 21. 
Pokud je znak nepřítomen, skóre za položku je 0. 
Pokud je znak pravděpodobně přítomen, skóre 1. 
Pokud je znak zcela jistě přítomen, skóre 2 
Výsledek celkem 30 bodů (v USA) nebo celkem 25 bodů (ve Velké Británii) znamená s vysokou pravděpodobností odhaleného psychopata.

Malé shrnutí na závěr:

1. Psychopat necítí vinu. 
2. Psychopat neslyší na morální apely. 
3. Psychopat se nemění. 

Z toho plyne: 

1. S psychopatem nevyjednávejte o jeho vině. 
2. Odkažte psychopata do mezí zákona. 
3. Nesnažte se ho změnit. Nemůžete-li odolat touze změnit psychopata, modlete se za něj. 

Neočekávejte spolupráci ze strany psychopata - toto jsou doslova pakty s ďáblem, které se vymstí vám (nikoliv jemu). Pokud sám psychopat spolupráci nabízí, dělá to pragmaticky proto, aby vás dříve či později využil. Očekávejte tyranii, neočekávejte slitování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 “Přibližně čtvrtina lidí s antisociální poruchou osobnosti jsou psychopati v úzkém anglosaském slova smyslu. Existuji dva druhy psychopatů Úspěšní a neúspěšní. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní sedí v čele správních rad.” - MUDr. František Koukolík, DrSc.

Z D R O J E

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 

Ruším výuku ve škole 3XIS® pro rok 2017

Rozhodl jsem se, že ruším školu 3AXIS® pro ROK 2017. Po letech jsem sehnal skvělý přednáškový prostor s vegetariánskou kuchyní, kde se vaří nejen podle trendů, ale i tak trochu i podle ayurvedy, to pro ty zmlsané jazýčky. Podařilo se sjednat skvělý pronájem. Klesla cena lektora na neuvěřitelně nízkou cenu, kterou jsme za tento cyklus nikdy nenabízeli. Přesto nebude škola zahájena a když tak pouze individuálně pro vážné zájemce se mnou v podobě individuálních konzultací. Uvědomuji si již několik let, že tato škola není pro každého i přesto, že by ji všichni potřebovali jak prase drbání. Problém je totiž v hloubce jejich poznatků, které zasahují lidskou dušičku natolik silně, že jí otřesou a zbude jen možnost opravdové cesty bez lhaní si do vlastní kapsy. Když jednou totiž začnete vidět věci tak, jak jsou, už se těžko můžete přesvědčovat o tom, že jsou jinak. To je o lži, i když jsou tací zdatní, kteří si to umí vysvětlit tak, aby se jim nic nestalo a jejich svět iluzorních bublin, v kterých pak zabíjejí své bližní svou "bezpodmínečnou láskou" příliš nesplaskl.
❤️ 💛 💚 💙 💜 🖤 💔 Gangster's Paradise ❣️.
Všichni lidé si myslí, jak jsou svobodní. Jak jsou bezpodmínečně laskaví. Jak jsou soucitní. Jak jsou díky tomu odlišní. Všichni lidé si myslí, že mohou něco dělat. Všichni chtějí něco dělat. A přitom první otázka, kterou kladou je: "Co máme dělat?"

Skutečnost se děje, nikoliv dělá. A my - naše skutky, slova, činy, myšlenky, pocity, přesvědčení, názory, zvyky jsou výsledkem vnějších vlivů, které se dějí, nikoliv dělají. Lidem se také často zdá, že druzí dělají některé věci jinak než by se dělat měli. A taky, že zrovna já by jsem toto dovedl udělat lépe. Každému připadá, že se nic nedělá tak, jak by se to udělat mělo. Ve skutečnosti se všechno dělá tím jediným způsobem, kterým je to možné právě nyní udělat.

A změnit toto nezměnitelné dělání na děj může jen ten, kdo to pochopí. To, co znamená BÝT. Aby totiž bylo možné vůbec něco dělat, je nejprve nutné BÝT. Umění být znamená porozumět tomu, co se děje. Nikoliv ve světě kolem, ale v sobě. Je třeba se k tomu naučit i nový jazyk. Jazyk POZOROVÁNÍ, který překládá často chaotickou symboliku vnějšího vzhledu do srozumitelné řeči. Mluvíme-li běžným jazykem, nemůžeme se ani domluvit ani si porozumět. Se sebou, natož pak s někým jiným.

Proč? Protože ve verbálním jazyce, kterým lidé mluví je pouze prosazení svého názoru. Ani stopa po porozumění. Jazyky už nevyprávějí, pouze dokumentují názory těch, kdo je používají. A stejně jako náš vzhled se pokoušejí lhát. A teď něco dvojnásob nepříjemného. Musíme se učit mluvit pravdu. Mluvit pravdu se člověk musí učit! Většina z nás si myslí, že si to stačí přát nebo se pro to rozhodnout. Ani náhodou. Většina z nás si myslí, že mluví pravdu. A přesto lžou neustále. A o i když si přejí mluvit pravdu. Neustále lžou sobě i ostatním. Proto nikdo nerozumí ani sobě ani druhým.

Když tedy tolik myslíme, zamysleme se společně nad prostou otázkou. Mohli by existovat takové nesváry, tak hluboká nedorozumění a taková nenávist vůči názoru a postojům ostatních, kdyby lidé dovedli skutečně porozumět jeden druhému?

Ale copak mohou někomu rozumět, když nedovedou nelhat? Mluvit pravdu je ta nejtěžší věc na světě. A člověk se jí musí dlouho a dlouho usilovně učit. Přání nestačí. K tomu, abyste mohli mluvit pravdu, musíte vědět a vidět co je pravda a co je lež. A to nejprve v sobě samém. A to nikdo vědět nechce. Proč? Nemohl by lhát. Musel by žít. Být sám sebou. Vpravdě. V srdci pravdy, kterou lež pohrdá.

MZZ

♥ CO JE TO LÁSKA aneb o zakletých princeznách?

Moje babička mi říkávala, že láska není jen cit. Ale je to do života převedená cit-livost. Být otevřený ke každé částečce, co je skutečná ve vás i vně vás. Spolu s tím, jak na tuto skutečnost budu reagovat. Někdy ji obejmeš a jindy ji zase přejdeš jako širé lány. A někdy se ona zase zblázní z toho, že ji dáš svou veškerou pozornost. Ale nikdy nebude reagovat podle potřeby. Láska nikdy nereaguje podle potřeby, ale vždy podle citu. A podle toho ji poznáš, říkávala. Mno měl jsem dost dlouho nasazené brýle, kterými jsem ji od sebe slušně odděloval.

Ptáte se co, je to ta potřeba? Připoutanost, která otupuje tvou citlivost, droga, která zatemňuje vnímání, Když na čemkoliv lpím může láska i Bůh stát přímo přede mnou a ani se jich nedotknu. Láska se nezrozuje podle něčí potřeby. Vychází totiž z radosti srdce. A je-li její citlivost narušení vzniknout nemůže. Tak jako na radaru, když v něm nefunguje byť jen jedna jediná součástka, nedostanete nikdy žádný obraz. Odraz ano, ale obraz ne. Pokud je tedy signál narušen, narušena je i vaše reakce na to, čemu říkáváte láska. Naše láska je většinou láskou potřebných. Nikoliv milujících. Láska je jako citlivost buď celá ve své úplnosti nebo není vůbec. Stejně neexistuje láska neúplná, částečná nebo 55%.

Volnost ducha, je založena na lásce. Na to, jak svobodně můžete vidět a reagovat. Ti, kdo si stádiem lpění nikdy neprošli, jsou zatvrzele zůstávajícími prosebníky o láska na jejím prahu. Jako žebráci před kostelem. A tuhle citovou lhostejnost mnoho lidí zaměňuje za lásku. Na základě toho, že si "myslí", že na ničem nelpí se domnívají, že milují. Ale to není citlivost, to je ztvrdlé srdce. Zatvrdlé odmítáním, deziluzí či odříkáním. Tudy cesta za láskou nevede. Člověk zvláště si musí vyzkoušet, co je to na něčem lpět (i na svém filosofickém či náboženském přesvědčení - to je také ulpívání). Jinak se k lásce nikdy nedostane. A přesto je mnoho lidí, kteří ani nevykročili ze dveří a už sami sebe přesvědčili, že jsou u cíle.

Co zkusili? Zažili náklonnost, od ní přešli k rozkoši, pak k připoutanosti a to oboustranně manipulující ve jménu své vlastní rozkoše, uspokojení za cenu nestability druhých, což následně vede jen k vyčerpanosti a k nudě. Potom se na chvíli situace stabilizuje. A dále se kolotoč opakuje. A tomuhle všemu spolu s trápením, strachem, žárlením, sobectvím, smutkem a bolestí z toho koloběhu říkáváme úspěšný život.

Lásku bez násilí nezískáte. legrační věta, že? Bez toho abyste vzali meč vědomí sebe sama do svých rukou a odťaly ony řetězy, kterými jste se sami svázali. Svoboda je těžká věc. Otročit v řetězech je jednoduché. Ale být svobodný a moci milovat, to moc a moc bolí. Říká se tomu vědomí. A tenhle meč stejně jako v pohádce porazí kouzlo vaší vlastní otrokářské myslí tím, že vám ukáže toto trápení. Ukáže vám, že vás právě tohle šidí o svobodu milovat a těšit se z každého okamžiku života. A pak i tím, že vám ukáže do čeho zbytečného jste oblékli svůj předmět lpění, čím jste jej zahalili až vám zmizel z dosahu a stal se jen snem.

Láska je citlivost vůči sobě. Vůči všemu kolem. Bez ulpívání na moci, která z nich pochází.

Moc je v zajetí vlastních lží, proto musí falšovat. Falšuje minulost. Falšuje přítomnost a taky budoucnost. Předstírá, že respektuje. Předstírá, že druhého nepronásleduje žárlivostí. Předstírá, že se nebojí, i když je podělaná strachy. Předstírá, že nic nepředstírá. Je oblečená a není nahá, i když je. Člověk nemusí těmhle mystifikacím věřit. Ale v společnosti, která ho obklopuje se musí chovat tak, jako by jim věřil anebo je musí aspoň mlčky tolerovat, do opery se musí chodit v kvádru anebo musí být zadobře s těmi, kdo jimi operují. Už proto však musí žít ve lži. Nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní, vesele se k ní naklání a mluví s ní, a dělá jako že je skutečná. Přijal život s ní a v ní. Už tím stvrzuje systém lži. Naplňuje ho svou lží, které říká život. Je jím. Je lží. Poslední slova Janovi modlitby, kterou pak převzal onen muž, kterému se dnes mnozí ulpívající modlíme JK a jeho dvanáctka byla "V pravdě". Její překlad zní = V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy. A opravdu vyrůstají?

"A víš na co nám Bůh dal život, vztahy a lásku?," ptala se mě babička na larvičce na zápraží našeho rodného domu? Když jsme sledovali první hvězdičky, jak vyskakují na obloze po celodenním rachotu. Protože nám dal možnost se svobodně rozhodnout. Protože po nás už nic víc nechce. Jen ukázat, že umíme milovat.

V dobré víře. MZZ

ORGASMOTERAPIE aneb co je to NEURÓZA = PANCÍŘ DESTRUKTIVITY, SADISMU A AGRESE

Základním znakem charakterové neurózy je neuvědomování si nemoci. Pacient při ní nepociťuje, že je nějakým způsobem nemocný. Neurotické charakterové rysy jsou natolik součástí charakteru, že se pacient ani při své stydlivosti, vzteklosti či s kompulzivně-neurotickým smyslem pro pořádek, nemusí cítit nijak „nemocný“ (Reich, 1990a). Chování takovýchto lidí však může mít patogenní vliv na okolí (Müller (ed.), 2006). Často své chování obhajují tím, že jsou prostě takoví, že to je jejich charakter. Což není pravda, protože charakter je takový jaký je, ze specifických důvodů, které lze odhalit, a charakter změnit. Proto je možná analýza neurotického charakterového rysu, stejně jako symptomu. Pokud se u člověka objeví neurotické symptomy (patologický stud, úklid jako nutkavý obřad, apod.), pak je tento stav již pociťován jako nemoc. Občas se stane, že jsou symptomy v člověku zakořeněny tak hluboce, že vypadají jako charakterové rysy (chorobná metodičnost, nutkavé počítání).

Psychická struktura neurózy obvykle koresponduje v opačném pořadí s vývojem dané neurózy. To, co bylo v dětství vytěsněno nejdříve, je uloženo nejhlouběji a naopak. Nicméně veškeré minulé zkušenosti stále žijí v osobnosti člověka a jeho charakteru. Charakter má mnoho vrstev, které se jedna na druhou časem vrství. Každý konflikt zanechává v osobnosti stopu, která se projevuje jako tzv. kalcifikace charakteru. Funguje automaticky, člověk ji nevnímá jako něco cizího, jen pociťuje určitou ztrátu spontánnosti či strnulost (Reich, 1993). 

Pokud je těchto „zatvrdlých“ konfliktů mnoho a fungují kompaktně a automaticky, pak hovoříme o „pancíři“ („armor“), který obklopuje celého člověka. Jeho úkolem je chránit jedince od nepříjemných prožitků a bolesti, zároveň ale omezuje prožívání slastných pocitů. Pancíř je tedy výsledkem vrstvením obranných mechanismů a udržuje neurotickou rovnováhu daného jedince. Protože je obranným mechanismem celý charakter člověka, mluvil Reich o „charakterovém pancéřování“ („character armoring“) Ega proti vnějšímu světu a Idu (Reich, 1990a; Reich, 1993).

Analytik při charakterové analýze pracoval postupně na rozrušování obranného pancíře, vrstvu po vrstvě. Úspěšné odstranění pancíře vedlo k uvolnění nahromaděné úzkosti. Až poté se mohlo přistoupit k uvolnění energie a ustavení orgastické potence (Reich, 1990a; Reich, 1993).
Důležitým jevem při analýze byla agrese, často však ve skryté formě. U neurotických pacientů byl dle Reicha vždy přítomný latentně nenávistný postoj k analytikovi. Jakmile se analytik začal dotýkat obranných a ochranných mechanismů pacienta, začal se pacient zlobit. Reich vycházel při analýze charakterů z analýzy sexuálního chování (Reich, 1993). Klinické zkušenosti ukázaly, že genitální energie neurotických pacientů nemůže být použita pro genitální uspokojení, protože je svázaná v pancíři a přeměněna na agresivitu a destruktivní tendence (Reich, 1993). Podle Reicha a teorie sex-ekonomie neexistuje primární biologický charakter destruktivity. Stejně jako zvířata zabíjejí jen proto, aby si zachovala vlastní život, nikoliv proto, že z toho mají slast. Tehdy používaný termín „pud smrti“, vůle zemřít, byla dle Reicha produktem neurózy. Úzkost ze smrti zastupovala katastrofickou úzkost (úzkost z nějaké katastrofické události) a ta genitální úzkost (úzkost z genitálního podráždění). Touha po smrti byla tedy dle Reicha touhou po odstranění nesnesitelného napětí vycházejícího z přílišné orgastické tenze (Reich, 1993; Reich, 1933b). 

Destruktivní pud je dle Reicha reakcí na odepření uspokojení pudu, je druhotně vzniklým pudem závislým na tom, jak je uspokojen „pud po výživě“ a sexualita (Reich, - 65 - 1933b). Podle Reicha není agrese pud v pravém slova smyslu, ale je nezastupitelným prostředkem pudového uspokojení. Agrese pro něj nebyla synonymem zlého, vnímal ji spíše ve smyslu průbojnosti a energičnosti. Původně byla agrese prostředkem pro uspokojení životně důležitých potřeb. Existuje i sexuální agresivita, sama o sobě je dle Reicha nepatologická, ale v situaci, kdy sexualita není uspokojena, přehluší agresivita potřebu lásky, a tak vyřadí původní cíl slasti. 

Agrese (dříve jen jako prostředek k uvolnění tenze) se samotná stane aktem uvolňujícím tenzi a začne být slastná. Tak vzniká sadismus. Každé ničivé jednání je reakce organismu na neuspokojení životně důležitých potřeb, zvlášť těch sexuálních (Reich, 1993). Tělesným podkladem destruktivního pudu je přesunutí sexuálního vzrušení na svalový systém (Reich, 1933b). Energii, která je přítomná v destrukční agresi a sadismu, lze za příznivých podmínek uvolnit a přeměnit na energii genitální (Reich, 1993). Destruktivita je, jak již bylo řečeno, také často skrytá v pancíři. Tato destruktivita uvězněná v charakterovém pancíři není nic jiného než vztek, který člověk pociťuje nad frustrací v životě a z nedostatku sexuálního uspokojení. Reichova zkušenost při terapii byla taková, že jakmile došlo k prolomení pancíře, vždy se objevila agresivita (Reich, 1993). Slast z destruktivity je tedy dle Reicha pouhou reakcí na zklamání v lásce nebo její ztrátu. Sklony k destruktivitě, sadismus a agrese jsou produktem neurózy a nejsou dle Reicha primárním pudem. Když se jedinci nedaří získat lásku či uspokojit sexuální potřeby, začne nenávidět a tuto nenávist zároveň potlačovat. Potlačovaná nenávist vyvolává vždy nějakou formu úzkosti (Reich, 1993). 

Charakter-analytická vegetoterapie neboli zkráceně vegetoterapie je léčebná metoda, která vznikla, když Reich zapojil do charakterové analýzy také práci s tělem. Objev, že potlačované afekty a charakterové pancíře se „ukládají“ v podobě svalových spasmů v těle, posunul charakterovou analýzu k léčebné technice, která se definitivně zaměřila na tělo (Reich; 1990a). Název charakter-analytická vegetoterapie vyjadřuje, že se tato metoda zaměřuje na práci s fyzickým i psychickým aparátem, tělesnými projevy emocí a energetickými pochody v těle. Pomocí charakterové analýzy se uvolňují emoce z charakterového pancíře, pomocí vegetoterapie ze svalového pancíře (viz dále).30 Vegetoterapie se zabývá tělesnými postoji a svalovými spasmy v těle, fyziologií a poruchami rovnováhy vegetativního nervového systému. Práce na svalových a charakterových pancířích se v této technice prolíná. Obě mají při léčbě svůj smysl, někdy jsou uplatňovány souběžně, u někoho se nejprve pracuje na svalovém pancíři, u někoho na charakterovém. Cílem vegetoterapeutické léčby je odstranění svalových pancířů, mobilizace plazmatického tok, volného proudění vegetativní energie, a obnovení funkce orgastického reflexu (který bude popsán dále). Protože volnému toku biologické energie zabraňují právě svalové pancíře (Reich, 1990a; Reich, 1993). 

Svalový pancíř je obranný mechanismus podobně jako charakterový pancíř. Má stejný účel jako charakterový pancíř v psychické sféře, ale působí na úrovni fyzického těla. Tento pancíř vytváří svalové spasmy a zároveň zabraňuje životní (biologické) energii volně proudit a jeho původně racionální ochranná funkce, se stává omezující (Reich, 1990a). 

Projevy svalového pancíře jsou terapeutovi patrné hned při prvním pohledu. Držení těla, postavení končetin, hrudníku, způsob dýchání, výraz ve tváři, atd. To vše je „výrazem“ těla, který ukazuje na blokace v různých jeho částech (Reich, 1990a). Pacient si není svého pancíře vědom. Vnímá jen pocity strnulosti, prázdnoty, apatii, neklid, nauzeu, atd. Pokud je pancíř přítomen delší dobu, ovlivňuje také tkáně a orgány a pacient přichází se zřejmými somatickými potížemi (žaludeční vředy, artritida, angina pectoris, aj.) (Reich, 1990a). 

Tělesné reakce některých pacientů mohou být při terapii velmi silné, někdy dokonce nebezpečné, proto Reich trval na tom, aby tento typ terapie byl prováděn pouze lékaři. Také se obával, aby lidé, kteří neprošli výcvikem, nezpůsobili pacientovi újmu, nebo aby tuto metodu neaplikovali jen povrchně nebo ji nedezinterpretovali. Tyto obavy zabránili širší popularizaci charakter-analytické vegetoterapie. Reich ve svých publikacích nikdy neuváděl detailní návod použití techniky pro terapeuty a dával přednost osobnímu výcviku terapeutů (Sharaf, 1994). Nicméně některé informace přesto publikoval a z těch nyní můžeme čerpat. Lze říci, že při dotýkání se pacienta používal zejména palec nebo dlaň ruky a jejich tlakem na určitou oblast těla – čelist, krk (sanice), hrudník nebo záda, uvolňoval svalové spasmy v daných oblastech. Tento tlak často vyvolal u pacientů bouřlivou reakci – pláč nebo vztek.31 Tyto dotyky, či spíše tlak na určité, přesně určené oblasti těla si nesmíme představovat jako určitý druh masáže. Cílem bylo uvolnit svalové spasmy, svalový pancíř a emoce v nich svázané. Uvolnění zablokovaných pocitů prostřednictvím projevů hněvu nebo touhy byla většinou doprovázena volnějším, plnějším a snazším dýcháním (Reich, 1990a, Reich, 1993).
Cílem vegetoterapie je obnovit plazmatický tok v pánvi, ale s rozrušováním pancířů se začíná vždy u toho nejvzdálenějšího k pánvi. Obvykle se začíná u obličejových svalů, tedy u prvního a druhého segmentu. Ke každému okruhu se přistupuje postupně, nicméně se nejedná o mechanický a rigidní postup, vždy se pracuje s celkem a každé uvolnění jednoho pancíře uvolní energii, která usnadní rozrušení okolních bloků. Například práce na krčním segmentu díky dávivému reflexu uvolní čtvrtý a pátý pancířový okruh (viz následující popis) (Reich, 1990a).

 *************

První okruh pancíře se nazývá oční (okulární). V této oblasti pozorujeme u zablokovaných jedinců kontrakci a imobilizaci téměř všech svalů oka, očních víček, čela, slzných žláz, apod. Čelo je strnulé, oči vypouklé nebo bez výrazu, obličej vypadá jako nasazená maska. U schizofreniků je výraz očí prázdný. Pacienti často nedokáží napodobit úlek či oči zeširoka otevřít (Reich, 1990a).

Druhý, tj. orální okruh zahrnuje veškeré svalstvo brady, hltanu, týlu a svaly okolo úst. Tyto svaly jsou vzájemně funkčně spjaty. Osvobození od dávivého reflexu dokáže mobilizovat segment úst. Sevřená čelist vyjadřuje potlačovaný hněv (Reich, 1990a). 

Třetí segment je v oblasti krku, zahrnuje hluboké svaly krční, sval kožní, zdvihač (kývač) hlavy a také jazyk, protože ten je anatomicky spjat s touto oblastí více než se svaly druhého segmentu. Na pohybu ohryzku můžeme vidět, zda-li pacient vztek předstírá, a kdy je impulz k pláči „polknutý“. Blokace v této oblasti se vyznačuje „polykáním“ emocí. Tento pancíř lze částečně uvolnit prací s povrchovými svaly krku, bohužel se ale takto terapeut nedostane ke svalům hrtanu, které jsou také v křeči. Ty lze opět uvolnit tlakem na pacientovu sanici a uvolněním dávivého reflexu, kdy excitační vlna probíhá v opačném směru než při „polykání“ slz a vzteku. Uvolnění dávivého reflexu má díky jeho vlivu na dýchání a roztažení bránice také pozitivní vliv na čtvrtý a pátý segment (Reich, 1990a).

Čtvrtý segment se nazývá hrudní. Zahrnuje mezižeberní svaly, velký prsní sval, deltové svaly, svaly na lopatkách a mezi nimi. Jeho zablokování se projevuje zdviženým hrudním košem, imobilitou hrudníku, chronicky špatným způsobem nadechování a celkově mělkým dýcháním. Přítomny jsou také spasmy okolo jícnu, průdušek a v oblasti trapézových svalů. Způsob dýchání je významný při potlačování všech druhů emocí. Zablokování oblasti hrudníku je velmi závažné a často představuje hlavní oblast pancéřování organismu. Projevuje se jako přehnaná ukázněnost, sebeovládání, rezervovanost, lpění na sobě. Pokud není tato oblast zablokována, pocity mohou volně proudit. Na tělesné úrovni se chronická blokace projevuje jako sklon k vysokému krevnímu tlaku, bušení srdce a úzkosti, či jako náchylnost k plicním a srdečním onemocněním. Zablokovaný jedinec není schopen zuřivého vzteku ani srdečného pláče. Jeho vztek je chladný, pláč a touha jsou pro něj známkou slabošství. Stažená ramena dobře ilustrují stav „odtažení se“(viz dále). Pro rozbití hrudního pancíře je třeba uvolnit emoce vzteku, touhy i smutku (Reich, 1990a). Paže patří k hrudnímu segmentu a jejich nešikovnost či „neohrabanost“ má také souvislost s hrudním pancířem. Projevem neinhibovanosti paží je manuální zručnost, blokace naopak provází nešikovnost rukou. Zvláště v situacích, kdy má být jejich pohyb asociován s touhou, žádostí či jinými emocemi (někoho obejmout, pohladit). Nešikovnost rukou je spojena s celkovou nepřístupností a tvrdostí (Reich, 1990a). Zablokování hrudního segmentu je spjato s emocionálně významným zlomovým okamžikem v životě dítěte. Při odstraňování hrudního pancíře nutíme pacienta dýchat - hluboce a vědomě. Přitom vyplouvají na povrch vzpomínky na traumatizující zážitky, špatné zacházení, nešťastné lásky, atd. (Reich, 1990a). Pacienti si také často stěžovali na pocit „uzlu v hrudníku“ (globus hystericus), který bylo možné rozrušit stlačením hrudníku směrem dolů. Při tomto stlačení se uvolnil spoutaný vztek a úzkost a pacient vykřikl (Reich, 1990a). 

Pátý segment se nazývá brániční, tvoří ho bránice a orgány pod ní uložené. Tento okruh vede vpředu přes epigastrium, spodní část hrudní kosti, zpět podél nejspodnějších žeber dozadu k zadnímu úponu bránice, tj. k desátému, jedenáctému a dvanáctému hrudnímu obratli. Tento okruh tedy zahrnuje bránici, žaludek, solar plexus, slinivku, játra a dva svalové svazky vedoucí podél nejspodnějšího hrudního obratle. Projevem bráničního pancíře je také lordóza páteře (Reich, 1990a). Při úleku se člověk mimovolně nadechne a zadrží dech. A právě zadržení dechu je způsob, jak odvrátit slastné pocity v břiše nebo v genitálu. Cílem uvolnění bráničního bloku je spontánní brániční pulzace. Bránice je v důsledku bloku imobilní a pacient má mělké dýchání a neumí plně vydechnout. Pokud má pacient vydechovat vědomě, musí vyvinout velké úsilí a překonat svalové spasmy bránící plnému výdechu. Pokud pacientovi zatlačí terapeut asi 3 cm pod dolním okrajem hrudní kosti, pacient se bude reflexivně bránit. Při snaze prolomit brániční pancíř se snaží terapeut opakovaně uvolňovat dávivý reflex a nutit pacienta, aby přitom vědomě a hluboce dýchal. Pokud byly již předtím uvolněny bloky uložené výše, tak k uvolnění bráničního bloku dojde vždy opakovaným uvolňováním dávivého reflexu (Reich, 1990a). Jakmile je bránice uvolněna a dýchání funguje plně a spontánně, dostavují se první mimovolní křeče a začíná se nám ukazovat první a zatím neúplný obraz orgastického reflexu (viz dále). Trup se s každým výdechem snaží přitisknout k horní části břicha, která je vtahována dovnitř. Hlava je zakloněná, konec krku se snaží přiblížit dopředu směrem ke konci pánve. Tento postoj vyjadřuje „odevzdání se“ (obr. č. 10). Při prolomení bráničního bloku se často objevuje zvracení (kterého pacient nebyl dříve schopen), protože pancéřový okruh již nebrání peristaltickému vlnovitému pohybu tělesné energie, potažmo i tělesnému obsahu (Reich, 1990a). Pokud pancéřový blok zabrání pohybu vyjadřující „odevzdání se“, pak je impuls k „odevzdání se“ transformován do vzteku. Pokud nemůže proud biologické energie vést tělem podélně, protože mu v tom brání příčné pancířové bloky, pak jsou při léčebných snahách výsledkem pohyby pánve ze strany na stranu, jakési „ne-ne“ proti léčebným zásahům (Reich, 1990a). 

Šestý okruh je v oblasti střední části břicha. Zahrnuje svaly přímého břišního svalu, dva laterální svaly (Transversus abdominis) a svaly v dolní části zad podél páteře
. Tento segment jde uvolnit opět tlakem na konkrétní svalové partie, snadněji než všechny ostatní segmenty. Poté, co je pancíř uvolněn, může terapeut přistoupit k poslednímu segmentu (Reich, 1990a). 

Sedmý segment pancíře se nazývá pánevní. Zahrnuje prakticky všechny svaly v oblasti pánve. Patří sem také dolní končetiny, které jsou jakýmsi prodloužením pánevního pancíře. Pánev je stažená, „mrtvá“. Břišní svaly nad sponou stydkou, přitahovače stehen i hýžďové svaly jsou bolestivé. Mezi symptomy patří gynekologické a urologické potíže. Genitál je příliš vzrušivý nebo naopak úplně necitlivý (Reich, 1990a). Tzv. „umrtvení pánve“ neboli potlačení všech pocitů procházejících pánví (tudy často prochází vzrušení) má stejně jako umrtvení břicha (v žaludku se často „usidluje“ úzkost) za úkol vyhnout se úzkosti, případně slasti. Reich měl například pacientky, které se snažily zahnat vlny pocitů v břiše patologickým přejídáním. Nebo holčičku, která úzkostné pocity v břiše zaháněla naprostou nehybností těla a neustálou masturbací (říkala, že se nesmí hýbat, jen smí mačkat klitoris, aby strach a úzkost zahnala) (Reich, 1993). 

Podle Reicha existuje tzv. „pánevní úzkost“ a „pánevní zuřivost“. Nastává tehdy, pokud pánevní pancíř zabraňuje rozvoji mimovolních pohybů, tzn. že křeče uvolňující napětí nemohou projít pánví a pocity rozkoše jsou přeměněny na zuřivost. Potlačovaná zuřivost je přeměňována na svalové spasmy (Reich, 1990a). 

Reichovy zóny a čakry. Sedm pancířových okruhů možná až nápadně připomíná sedm nejdůležitějších čaker hinduistické jógové tradice. Nicméně Reich při popisu pancířových okruhů o čakrách nikdy nemluvil. Naopak hodnotil techniku jógových dechových cvičení jako pravý opak dechové techniky, kterou užíval k reaktivaci vegetativních afektivních impulsů svých pacientů. Cílem jógové praxe je totiž dle Reicha přemoci afektivní impulsy, a tím navodit klid. Rozšíření jógových technik do Ameriky a Evropy připisoval Reich snaze Evropanů, jak najít způsob, kterým lze ovládnout přirozené impulsy těla (tedy prostřednictvím cvičení) a zároveň nebýt ve stavu úzkosti (Reich, 1993). 

Pokud je léčba úspěšná, objeví se po prolomení všech svalových pancířů tzv. orgastický reflex. Orgastický reflex je souhrn spontánních, mimovolních, bezděčných pohybů těla, kterým lze zabránit jen s velkou námahou. Reich tyto pohyby nazval orgastický reflex, protože se tyto pohyby objevují při orgasmu u orgasticky potentních osob a mají reflexivní charakter (Reich, 1990a; Reich, 1993). Pokud se podaří úspěšně prolomit segmentální pancíře, pak může volně proudit biologická energie, a je možná tzv. orgastická pulzace a s úplným rozpadem pancíře přichází také orgastické křeče. První známkou toho, že pancíř povoluje jsou klonické záškuby svalů, pocit mravenčení nebo píchání. Pokud se podaří rozrušit všechny svalové blokace bránící volnému toku energie, pak pacient prožívá zřetelné vlnovité pulzace nahoru směrem k hlavě a dolů směrem ke genitáliím (Reich, 1990a). Orgastický reflex může být prožíván, aniž by byl pociťován silný růst vzrušení a jeho vybití jako při orgasmu. Podmínkou jsou silné pocity příjemného proudění - to je někdy zaměňováno s tzv. působením sil kundaliny procházející skrze celé tělo, zejména pak pánví, spontánní, křečovité záškuby celého těla (Sharaf, 1994). 

Alexander Lowen, který touto léčbou u Reicha také prošel (poznamenal na základě vlastních zkušeností), že člověk může prožít orgastický reflex, ačkoliv při pohlavním styku není orgasticky potentní. Prožít orgastický reflex je snazší (Lowen, 2002). Po vymizení úzkosti a vzteku se pravidelně objevují pohyby pánví nahoru a dopředu, které vyjadřují určitou touhu a odevzdání se. Někdy mají pacienti jako obranu proti nekontrolovatelným křečovitým pohybům snahu nahradit tyto mimovolní pohyby nepřirozenými, zrychlenými pohyby nebo naopak úplnou nehybností (podobně jako při sexu). Na náhlý průtok energie reaguje často organismus novým zablokováním. Pozorování tělesných projevů nahého nebo téměř nahého těla dovolilo Reichovy pozorovat tělesné změny, nejhlubší emoce a tok biologické energie, kterou začal nazývat „bio-elektřina“ (Reich, 1990a; Reich, 1993). Orgastický reflex je přirozený proces, který fungoval dávno předtím než člověk začal používat slova. Proto je dle Reicha komplikované tyto přirozené fenomény popsat slovy. K porozumění orgastického reflexu nám může pomoci představa pohybujícího se červa. Jeho pohyb je vlnovitý, rytmický. Podobný způsobem funguje také orgastický reflex. Vlna podráždění probíhá přes hlavu, krk, hrudník, nadbřišek, podbřišek, pánev a dále postupuje do dolních končetin. Jestliže se někde v těle utvoří blok, tato vlna se přeruší. Podobně jako kdybychom například uchopili červa do pinzety (Reich, 1990a). 

Dýchání je nejdůležitějším prostředkem ke spuštění orgastického reflexu. Zejména schopnost hluboce vydechnout. Při hlubokém výdechu se objevují slastné nebo úzkostné pocity. Když chtěl Reich připravit pacienty na spuštění orgastického reflexu, vyzýval je, aby zhluboka dýchali. Nikoliv však s námahou, ale přirozeně, kdy se při výdechu hlava zvrátí spontánně dozadu (Reich, 1990a). Dalším způsobem spuštění orgastického reflexu mohl být tlak terapeuta na epigastrium. Terapeut tlačí špičkami prstů obou rukou do oblasti solar plexu (mezi pupkem a koncem hrudní kosti), přičemž pacient zhluboka dýchá. Terapeut pacienta zároveň povzbudí, aby se tělesným pocitům oddal (Reich, 1990a). Orgastický reflex se neobjeví najednou, nejprve se zvedne vlna podráždění, která probíhá od hlavy, přes krk, nadbřišek do podbřišku, ale pánev je zatím nedotčena. To proto, že je stažená, v retroflexi a obloukovité prohnutí způsobuje vystrčení břicha. Pacienti nedokáží pánví pohybovat, pohybují břichem, pánví a stehny jakoby to byl jeden celek. Takto pohybují tělem i při pohlavním styku a volními pohyby a kontrakcemi nahrazují pohyby mimovolní. Chronické spasmy pánevního svalstva způsobí nepřítomnost genitální slasti (Reich, 1990a). 

Zcela obrněný organismus se projevuje tzv. „odtažením se“. Takový člověk mívá stažená ramena, propadlá bedra, nemobilní pánev, povrchové dýchání, atd. Dobře je tento stav vyjádřen v arc de cercle nebo v opistotonu. Masters a Johnsonová (1970) uvádějí, že na počátku orgasmu se u některých jedinců vyskytuje určitý stupeň opistotonu. Tento jev nehodnotí negativně, jen konstatují tento fakt, který byl na pokusných osobách zaznamenán. Úplným projevem obrněného organismu je dle Reicha tzv. „odtažení se“, projevující se postojem těla se staženými rameny, propadlým hrudníkem, nemobilní pánví nebo potlačovaným dýcháním (nebo kombinací těchto projevů) (Masters a Johnsonová 1970; Reich, 1990a). „Obrněný“ jedinec není schopen plně vydechnout, jeho bránice se pohybuje velice omezeně, jeho svaly a nervový systém jsou neustále v křečovitém napětí, není ani schopen plazmatické pulzace při sexuálním aktu a je tedy takzvaně „orgasticky impotentní“(Reich, 1990a). Jeden čas chtěl Reich terapii nazvat „orgasmoterapie“, nicméně tento název byl příliš kontroverzní, a proto od něj upustil (Sharaf, 1994). Reichova terapie není sexuální terapií, jde spíše o to, že bloky, které zabraňují orgasmu jsou propojeny se svalovými bloky a s bloky charakteru. Tyto bloky musí být překonány, aby se mohli orgastické křeče dostavit. Člověk, který není schopen plakat nebo vyjádřit přirozeně hněv, není dle Reicha schopen ani orgastických křečí (Reich, 1990).

Dle Reicha je genitální charakter takový charakter, který úspěšně vyřešil Oidipův komplex, a u něhož tedy byla incestní přání a přání odstranit rodiče stejného pohlaví překonána. V těchto názorech Reich v zásadě následuje Karla Abrahama. Reichovým příspěvkem je zdůraznění schopnosti orgastické potence, která zabraňuje potlačování libida a patologického projevu pregenitálních impulsů (Reich, 1990a). Opakem genitálního charakteru je neurotický charakter, který je ovládán pregenitálními impulsy a touhami. Neurotický charakter má potřebu dokazovat si neustále potenci, protože má více nebo méně vědomé pocity impotence. A bez ohledu na to, jak tvrdě pracuje, má pocity vnitřní prázdnoty a neschopnosti (Reich, 1990a). Člověk s genitálním charakterem je schopen prožívat silně slastné i bolestné prožitky, aniž by ale utíkal do „bezpečného“ stavu emocionální a posléze i svalové rigidity. Je schopen intenzivní lásky, ale i intenzivní nenávisti, je velice vitální. I když je dětsky upřímný, není dětinský, a když je vážný, nepůsobí škrobeně. Genitální charakter má také jakýsi pancíř, ale ten je poddajný a dostatečně tvárný na to, aby se dokázal přizpůsobit rozličným situacím. Naopak neurotický charakter není schopen intenzivních emocí lásky, protože jeho sexualita je potlačena, a ani nenávisti, protože kvůli potlačované sexuální energii nabyla nenávist násilné formy, a proto ji musí jedinec ve společnosti opět potlačovat (Reich, 1990a) 

Genitální charakter má přirozené sebevědomí, je schopen plně prožívat slast a veškeré životní aktivity. Práce a sexualita jsou v rovnováze, jedno druhé neruší. U genitálního charakteru funguje tzv. princip sexuální autoregulace. Sexuální sebeukáznění se řídí přirozenými principy slasti, funguje na základě dynamické rovnováhy mezi napětím a uvolněním (Reich, 1993). Cílem charakter-analytické terapie se stala přeměna neurotického charakteru na genitální, a nahrazení moralistické sebekontroly sex-ekonomickým sebeukázněním. 

ŽIVOT A DÍLO WILHELMA REICHA DO ROKU 1939 - diplomová práce Marta Vaněčková

PROČ SI CYKLOOBLEČENÍ NAVLÉKÁME I VE MĚSTĚ?


Pamatujete si na výzvu Michala Kučery, majitele obchodu s luxusní pánskou obuví v centru Prahy, který si před půldruhým rokem nalepil na výlohu nápis Zákaz vstupu v outdoorovém oblečení? Udělal to tehdy proto, aby mu zákazníci, kteří vypadají, že zrovna pokořili nejmíň Milešovku, nenosili její části dovnitř do obchodu na botách. Měl ale i kultivační motiv: říct, že záplatované horolezecké kalhoty a třícentimetrový bagr na podrážce do města nepatří. Patří jen na tu Milešovku.

Michal Kučera tehdy způsobil poprask. Do obchodu začal volat bezpočet majitelů různých provozoven po republice a žádali ho o stejnou samolepku. Zhruba stejný počet lidí mu ale nadával do fašisty a vesměs argumentoval tím, že můžou chodit, v čem chtějí; hlavně když na případnou koupi jeho bot za pět tisíc mají.

Podobný rozruch vyvolal před několika týdny majitel novozélandského hotelu Plough ve městě Rangiora, který zakázal vstup do kavárny a hotelové restaurace v lykrovém oblečení. Hoteliér ve městě, kde každý jezdí na kole, to zdůvodnil tím, že chce z respektu vůči ostatním hostům omezit pohyb lidí při snídani a obědech v krátkých elasťácích a obepnutých cyklotričkách, která možná až příliš odhalují všechny “boule a záhyby” lidského těla. “Kolo je nádherná věc,” napsal hoteliér na tabuli před vstupem do svého podniku, “ale nikdy neměla být vynalezena lykra! Žádné lykrové šortky prosím.”


Je skoro s podivem, že se podobná iniciativa – o níž by se veřejně vědělo – ještě neobjevila v Česku. Také našinec totiž na kole často vypadá, jako by se utrhl pelotonu nějakého nedalekého závodu a do města jen omylem zabloudil. Jiné cyklistické národy přitom takovou zálibou v elasťácích a upnutých dresech s barevným potiskem nemají.

Když Belgičané jedou do lesa, vytáhnou jen obyčejné kraťasy a tričko, a kromě helmy nemívají nic, co by ukazovalo na profesionální výstroj. Ve městě oblékají kalhoty, saka, respektive sukně a kabáty, stejně jako Dánové nebo Holanďané. Všichni přitom na kole ujedou násobně víc kilometrů ročně než Češi - a na všech terénech.

Je záhada, proč tolik milujeme speciální cyklistické oblečení, do kterého se nadšeně oblékají celé rodiny. Není sporu, že je “funkční” – odvádí pot, snižuje tření vzduchu, tlumí nárazy. Jenže u jiných “funkčních” věcí tak ortodoxní nejsme. Kolik z nás má kromě obyčejného kartáčku ještě ten mezizubní a jednosvazkový – oba jsou funkční, dokonce funkčnější než ten základní – a dvakrát denně používá všechny tři?

Souvisí nákup cyklo výstroje s pocitem, že sportujeme už jen tím, že se do ní oblékneme a stoupneme si vedle kola? Že už tím jsme cyklisté a podáváme výkon? Anebo má obliba speciálních dresů co do činění s českým kutilstvím? Rádi si pořizujeme všemožná udělátka a i funkční oblečení na kolo je svým způsobem takové udělátko. Můžeme pak vést učené hovory o tom, v čem je vlákno našeho trička vychytanější než spolujezdcovo a jak jsme ho výhodně pořídili ve slevě.

Poslat “boule a záhyby” o víkendu do lesa je jedna věc, poslat je uprostřed bílého dne do centra města věc druhá. Můžeme si říct, že jsme konečně objevili svobodu; že po desetiletích šedivé monokultury, kdy se většina lidí snažila na ulicích vizuálně schovat, se nebojíme říct, že rádi usedáme na kolo v profesionálním elastickém trikotu.

Ale stejně tak si můžeme říct, že jsme se ještě nenaučili ohleduplnosti vůči okolí. Nebo je to ještě jinak?

autorKateřina Šafaříková

zdroj: http://www.respekt.cz/spolecnost/proc-si-cykloobleceni-navlekame-i-ve-meste

⚠ ÚPRAVA CENY LETOŠNÍHO ROČNÍKU 2016 ❗❗❗

DÍKY VSTŘÍCNOSTI HOTELU AMARILIS SI MŮŽEME DOVOLIT NABÍDNOUT VÁM NOVOU A PODSTATNĚ ZAJÍMAVĚJŠÍ CENU ŠKOLY 3AXIS - 2016 DĚKUJEME -http://www.amarilis.com/cz
► Cena, platba:
Cena ročníku výuky vizuálního jazyka 3AXIS = celkem 6. lekcí x 1.500,-Kč za jednu lekci = 9.000,-Kč.
(PŮVODNÍ CENA BYLA 2.500,-Kč za lekci = celkem 15.000,-Kč)
Pokud chcete absolvovat 5 lekcí dle vlastního výběru je cena 1.600,-Kč za lekci = 8.000,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 4 lekce dle vlastního výběru je cena 1.700,-Kč za lekci = 6.800,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 3 lekce dle vlastního výběru je cena 1.800,-Kč za lekci = 5.400,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 2 lekce dle vlastního výběru je cena 1.900,-Kč za lekci = 3.800,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 1 lekci dle vlastního výběru je cena 2.000,-Kč za lekci = 2.000,-Kč.
► Výukový ročník 2016:
1. Hlava podle metody 3AXIS® - 16. 4. 2016
2. Oděv podle metody 3AXIS® - 17. 4. 2016
3. Doplňky podle metody 3AXIS® - 14. 5. 2016
4. Hlava + Oděv + Doplňky v kontextu 3AXIS® - 15. 5. 2016
5. Tělo podle metody 3AXIS® - 11. 6. 2016
6. Komunikace podle metody 3AXIS® - 12. 6. 2016
► prosíme Vás o sdílení a rozšíření této možnosti naučit se zase trochu jinak komunikovat Emotikona smile