♥ CO JE TO LÁSKA aneb o zakletých princeznách?

Moje babička mi říkávala, že láska není jen cit. Ale je to do života převedená cit-livost. Být otevřený ke každé částečce, co je skutečná ve vás i vně vás. Spolu s tím, jak na tuto skutečnost budu reagovat. Někdy ji obejmeš a jindy ji zase přejdeš jako širé lány. A někdy se ona zase zblázní z toho, že ji dáš svou veškerou pozornost. Ale nikdy nebude reagovat podle potřeby. Láska nikdy nereaguje podle potřeby, ale vždy podle citu. A podle toho ji poznáš, říkávala. Mno měl jsem dost dlouho nasazené brýle, kterými jsem ji od sebe slušně odděloval.

Ptáte se co, je to ta potřeba? Připoutanost, která otupuje tvou citlivost, droga, která zatemňuje vnímání, Když na čemkoliv lpím může láska i Bůh stát přímo přede mnou a ani se jich nedotknu. Láska se nezrozuje podle něčí potřeby. Vychází totiž z radosti srdce. A je-li její citlivost narušení vzniknout nemůže. Tak jako na radaru, když v něm nefunguje byť jen jedna jediná součástka, nedostanete nikdy žádný obraz. Odraz ano, ale obraz ne. Pokud je tedy signál narušen, narušena je i vaše reakce na to, čemu říkáváte láska. Naše láska je většinou láskou potřebných. Nikoliv milujících. Láska je jako citlivost buď celá ve své úplnosti nebo není vůbec. Stejně neexistuje láska neúplná, částečná nebo 55%.

Volnost ducha, je založena na lásce. Na to, jak svobodně můžete vidět a reagovat. Ti, kdo si stádiem lpění nikdy neprošli, jsou zatvrzele zůstávajícími prosebníky o láska na jejím prahu. Jako žebráci před kostelem. A tuhle citovou lhostejnost mnoho lidí zaměňuje za lásku. Na základě toho, že si "myslí", že na ničem nelpí se domnívají, že milují. Ale to není citlivost, to je ztvrdlé srdce. Zatvrdlé odmítáním, deziluzí či odříkáním. Tudy cesta za láskou nevede. Člověk zvláště si musí vyzkoušet, co je to na něčem lpět (i na svém filosofickém či náboženském přesvědčení - to je také ulpívání). Jinak se k lásce nikdy nedostane. A přesto je mnoho lidí, kteří ani nevykročili ze dveří a už sami sebe přesvědčili, že jsou u cíle.

Co zkusili? Zažili náklonnost, od ní přešli k rozkoši, pak k připoutanosti a to oboustranně manipulující ve jménu své vlastní rozkoše, uspokojení za cenu nestability druhých, což následně vede jen k vyčerpanosti a k nudě. Potom se na chvíli situace stabilizuje. A dále se kolotoč opakuje. A tomuhle všemu spolu s trápením, strachem, žárlením, sobectvím, smutkem a bolestí z toho koloběhu říkáváme úspěšný život.

Lásku bez násilí nezískáte. legrační věta, že? Bez toho abyste vzali meč vědomí sebe sama do svých rukou a odťaly ony řetězy, kterými jste se sami svázali. Svoboda je těžká věc. Otročit v řetězech je jednoduché. Ale být svobodný a moci milovat, to moc a moc bolí. Říká se tomu vědomí. A tenhle meč stejně jako v pohádce porazí kouzlo vaší vlastní otrokářské myslí tím, že vám ukáže toto trápení. Ukáže vám, že vás právě tohle šidí o svobodu milovat a těšit se z každého okamžiku života. A pak i tím, že vám ukáže do čeho zbytečného jste oblékli svůj předmět lpění, čím jste jej zahalili až vám zmizel z dosahu a stal se jen snem.

Láska je citlivost vůči sobě. Vůči všemu kolem. Bez ulpívání na moci, která z nich pochází.

Moc je v zajetí vlastních lží, proto musí falšovat. Falšuje minulost. Falšuje přítomnost a taky budoucnost. Předstírá, že respektuje. Předstírá, že druhého nepronásleduje žárlivostí. Předstírá, že se nebojí, i když je podělaná strachy. Předstírá, že nic nepředstírá. Je oblečená a není nahá, i když je. Člověk nemusí těmhle mystifikacím věřit. Ale v společnosti, která ho obklopuje se musí chovat tak, jako by jim věřil anebo je musí aspoň mlčky tolerovat, do opery se musí chodit v kvádru anebo musí být zadobře s těmi, kdo jimi operují. Už proto však musí žít ve lži. Nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní, vesele se k ní naklání a mluví s ní, a dělá jako že je skutečná. Přijal život s ní a v ní. Už tím stvrzuje systém lži. Naplňuje ho svou lží, které říká život. Je jím. Je lží. Poslední slova Janovi modlitby, kterou pak převzal onen muž, kterému se dnes mnozí ulpívající modlíme JK a jeho dvanáctka byla "V pravdě". Její překlad zní = V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy. A opravdu vyrůstají?

"A víš na co nám Bůh dal život, vztahy a lásku?," ptala se mě babička na larvičce na zápraží našeho rodného domu? Když jsme sledovali první hvězdičky, jak vyskakují na obloze po celodenním rachotu. Protože nám dal možnost se svobodně rozhodnout. Protože po nás už nic víc nechce. Jen ukázat, že umíme milovat.

V dobré víře. MZZ

ORGASMOTERAPIE aneb co je to NEURÓZA = PANCÍŘ DESTRUKTIVITY, SADISMU A AGRESE

Základním znakem charakterové neurózy je neuvědomování si nemoci. Pacient při ní nepociťuje, že je nějakým způsobem nemocný. Neurotické charakterové rysy jsou natolik součástí charakteru, že se pacient ani při své stydlivosti, vzteklosti či s kompulzivně-neurotickým smyslem pro pořádek, nemusí cítit nijak „nemocný“ (Reich, 1990a). Chování takovýchto lidí však může mít patogenní vliv na okolí (Müller (ed.), 2006). Často své chování obhajují tím, že jsou prostě takoví, že to je jejich charakter. Což není pravda, protože charakter je takový jaký je, ze specifických důvodů, které lze odhalit, a charakter změnit. Proto je možná analýza neurotického charakterového rysu, stejně jako symptomu. Pokud se u člověka objeví neurotické symptomy (patologický stud, úklid jako nutkavý obřad, apod.), pak je tento stav již pociťován jako nemoc. Občas se stane, že jsou symptomy v člověku zakořeněny tak hluboce, že vypadají jako charakterové rysy (chorobná metodičnost, nutkavé počítání).

Psychická struktura neurózy obvykle koresponduje v opačném pořadí s vývojem dané neurózy. To, co bylo v dětství vytěsněno nejdříve, je uloženo nejhlouběji a naopak. Nicméně veškeré minulé zkušenosti stále žijí v osobnosti člověka a jeho charakteru. Charakter má mnoho vrstev, které se jedna na druhou časem vrství. Každý konflikt zanechává v osobnosti stopu, která se projevuje jako tzv. kalcifikace charakteru. Funguje automaticky, člověk ji nevnímá jako něco cizího, jen pociťuje určitou ztrátu spontánnosti či strnulost (Reich, 1993). 

Pokud je těchto „zatvrdlých“ konfliktů mnoho a fungují kompaktně a automaticky, pak hovoříme o „pancíři“ („armor“), který obklopuje celého člověka. Jeho úkolem je chránit jedince od nepříjemných prožitků a bolesti, zároveň ale omezuje prožívání slastných pocitů. Pancíř je tedy výsledkem vrstvením obranných mechanismů a udržuje neurotickou rovnováhu daného jedince. Protože je obranným mechanismem celý charakter člověka, mluvil Reich o „charakterovém pancéřování“ („character armoring“) Ega proti vnějšímu světu a Idu (Reich, 1990a; Reich, 1993).

Analytik při charakterové analýze pracoval postupně na rozrušování obranného pancíře, vrstvu po vrstvě. Úspěšné odstranění pancíře vedlo k uvolnění nahromaděné úzkosti. Až poté se mohlo přistoupit k uvolnění energie a ustavení orgastické potence (Reich, 1990a; Reich, 1993).
Důležitým jevem při analýze byla agrese, často však ve skryté formě. U neurotických pacientů byl dle Reicha vždy přítomný latentně nenávistný postoj k analytikovi. Jakmile se analytik začal dotýkat obranných a ochranných mechanismů pacienta, začal se pacient zlobit. Reich vycházel při analýze charakterů z analýzy sexuálního chování (Reich, 1993). Klinické zkušenosti ukázaly, že genitální energie neurotických pacientů nemůže být použita pro genitální uspokojení, protože je svázaná v pancíři a přeměněna na agresivitu a destruktivní tendence (Reich, 1993). Podle Reicha a teorie sex-ekonomie neexistuje primární biologický charakter destruktivity. Stejně jako zvířata zabíjejí jen proto, aby si zachovala vlastní život, nikoliv proto, že z toho mají slast. Tehdy používaný termín „pud smrti“, vůle zemřít, byla dle Reicha produktem neurózy. Úzkost ze smrti zastupovala katastrofickou úzkost (úzkost z nějaké katastrofické události) a ta genitální úzkost (úzkost z genitálního podráždění). Touha po smrti byla tedy dle Reicha touhou po odstranění nesnesitelného napětí vycházejícího z přílišné orgastické tenze (Reich, 1993; Reich, 1933b). 

Destruktivní pud je dle Reicha reakcí na odepření uspokojení pudu, je druhotně vzniklým pudem závislým na tom, jak je uspokojen „pud po výživě“ a sexualita (Reich, - 65 - 1933b). Podle Reicha není agrese pud v pravém slova smyslu, ale je nezastupitelným prostředkem pudového uspokojení. Agrese pro něj nebyla synonymem zlého, vnímal ji spíše ve smyslu průbojnosti a energičnosti. Původně byla agrese prostředkem pro uspokojení životně důležitých potřeb. Existuje i sexuální agresivita, sama o sobě je dle Reicha nepatologická, ale v situaci, kdy sexualita není uspokojena, přehluší agresivita potřebu lásky, a tak vyřadí původní cíl slasti. 

Agrese (dříve jen jako prostředek k uvolnění tenze) se samotná stane aktem uvolňujícím tenzi a začne být slastná. Tak vzniká sadismus. Každé ničivé jednání je reakce organismu na neuspokojení životně důležitých potřeb, zvlášť těch sexuálních (Reich, 1993). Tělesným podkladem destruktivního pudu je přesunutí sexuálního vzrušení na svalový systém (Reich, 1933b). Energii, která je přítomná v destrukční agresi a sadismu, lze za příznivých podmínek uvolnit a přeměnit na energii genitální (Reich, 1993). Destruktivita je, jak již bylo řečeno, také často skrytá v pancíři. Tato destruktivita uvězněná v charakterovém pancíři není nic jiného než vztek, který člověk pociťuje nad frustrací v životě a z nedostatku sexuálního uspokojení. Reichova zkušenost při terapii byla taková, že jakmile došlo k prolomení pancíře, vždy se objevila agresivita (Reich, 1993). Slast z destruktivity je tedy dle Reicha pouhou reakcí na zklamání v lásce nebo její ztrátu. Sklony k destruktivitě, sadismus a agrese jsou produktem neurózy a nejsou dle Reicha primárním pudem. Když se jedinci nedaří získat lásku či uspokojit sexuální potřeby, začne nenávidět a tuto nenávist zároveň potlačovat. Potlačovaná nenávist vyvolává vždy nějakou formu úzkosti (Reich, 1993). 

Charakter-analytická vegetoterapie neboli zkráceně vegetoterapie je léčebná metoda, která vznikla, když Reich zapojil do charakterové analýzy také práci s tělem. Objev, že potlačované afekty a charakterové pancíře se „ukládají“ v podobě svalových spasmů v těle, posunul charakterovou analýzu k léčebné technice, která se definitivně zaměřila na tělo (Reich; 1990a). Název charakter-analytická vegetoterapie vyjadřuje, že se tato metoda zaměřuje na práci s fyzickým i psychickým aparátem, tělesnými projevy emocí a energetickými pochody v těle. Pomocí charakterové analýzy se uvolňují emoce z charakterového pancíře, pomocí vegetoterapie ze svalového pancíře (viz dále).30 Vegetoterapie se zabývá tělesnými postoji a svalovými spasmy v těle, fyziologií a poruchami rovnováhy vegetativního nervového systému. Práce na svalových a charakterových pancířích se v této technice prolíná. Obě mají při léčbě svůj smysl, někdy jsou uplatňovány souběžně, u někoho se nejprve pracuje na svalovém pancíři, u někoho na charakterovém. Cílem vegetoterapeutické léčby je odstranění svalových pancířů, mobilizace plazmatického tok, volného proudění vegetativní energie, a obnovení funkce orgastického reflexu (který bude popsán dále). Protože volnému toku biologické energie zabraňují právě svalové pancíře (Reich, 1990a; Reich, 1993). 

Svalový pancíř je obranný mechanismus podobně jako charakterový pancíř. Má stejný účel jako charakterový pancíř v psychické sféře, ale působí na úrovni fyzického těla. Tento pancíř vytváří svalové spasmy a zároveň zabraňuje životní (biologické) energii volně proudit a jeho původně racionální ochranná funkce, se stává omezující (Reich, 1990a). 

Projevy svalového pancíře jsou terapeutovi patrné hned při prvním pohledu. Držení těla, postavení končetin, hrudníku, způsob dýchání, výraz ve tváři, atd. To vše je „výrazem“ těla, který ukazuje na blokace v různých jeho částech (Reich, 1990a). Pacient si není svého pancíře vědom. Vnímá jen pocity strnulosti, prázdnoty, apatii, neklid, nauzeu, atd. Pokud je pancíř přítomen delší dobu, ovlivňuje také tkáně a orgány a pacient přichází se zřejmými somatickými potížemi (žaludeční vředy, artritida, angina pectoris, aj.) (Reich, 1990a). 

Tělesné reakce některých pacientů mohou být při terapii velmi silné, někdy dokonce nebezpečné, proto Reich trval na tom, aby tento typ terapie byl prováděn pouze lékaři. Také se obával, aby lidé, kteří neprošli výcvikem, nezpůsobili pacientovi újmu, nebo aby tuto metodu neaplikovali jen povrchně nebo ji nedezinterpretovali. Tyto obavy zabránili širší popularizaci charakter-analytické vegetoterapie. Reich ve svých publikacích nikdy neuváděl detailní návod použití techniky pro terapeuty a dával přednost osobnímu výcviku terapeutů (Sharaf, 1994). Nicméně některé informace přesto publikoval a z těch nyní můžeme čerpat. Lze říci, že při dotýkání se pacienta používal zejména palec nebo dlaň ruky a jejich tlakem na určitou oblast těla – čelist, krk (sanice), hrudník nebo záda, uvolňoval svalové spasmy v daných oblastech. Tento tlak často vyvolal u pacientů bouřlivou reakci – pláč nebo vztek.31 Tyto dotyky, či spíše tlak na určité, přesně určené oblasti těla si nesmíme představovat jako určitý druh masáže. Cílem bylo uvolnit svalové spasmy, svalový pancíř a emoce v nich svázané. Uvolnění zablokovaných pocitů prostřednictvím projevů hněvu nebo touhy byla většinou doprovázena volnějším, plnějším a snazším dýcháním (Reich, 1990a, Reich, 1993).
Cílem vegetoterapie je obnovit plazmatický tok v pánvi, ale s rozrušováním pancířů se začíná vždy u toho nejvzdálenějšího k pánvi. Obvykle se začíná u obličejových svalů, tedy u prvního a druhého segmentu. Ke každému okruhu se přistupuje postupně, nicméně se nejedná o mechanický a rigidní postup, vždy se pracuje s celkem a každé uvolnění jednoho pancíře uvolní energii, která usnadní rozrušení okolních bloků. Například práce na krčním segmentu díky dávivému reflexu uvolní čtvrtý a pátý pancířový okruh (viz následující popis) (Reich, 1990a).

 *************

První okruh pancíře se nazývá oční (okulární). V této oblasti pozorujeme u zablokovaných jedinců kontrakci a imobilizaci téměř všech svalů oka, očních víček, čela, slzných žláz, apod. Čelo je strnulé, oči vypouklé nebo bez výrazu, obličej vypadá jako nasazená maska. U schizofreniků je výraz očí prázdný. Pacienti často nedokáží napodobit úlek či oči zeširoka otevřít (Reich, 1990a).

Druhý, tj. orální okruh zahrnuje veškeré svalstvo brady, hltanu, týlu a svaly okolo úst. Tyto svaly jsou vzájemně funkčně spjaty. Osvobození od dávivého reflexu dokáže mobilizovat segment úst. Sevřená čelist vyjadřuje potlačovaný hněv (Reich, 1990a). 

Třetí segment je v oblasti krku, zahrnuje hluboké svaly krční, sval kožní, zdvihač (kývač) hlavy a také jazyk, protože ten je anatomicky spjat s touto oblastí více než se svaly druhého segmentu. Na pohybu ohryzku můžeme vidět, zda-li pacient vztek předstírá, a kdy je impulz k pláči „polknutý“. Blokace v této oblasti se vyznačuje „polykáním“ emocí. Tento pancíř lze částečně uvolnit prací s povrchovými svaly krku, bohužel se ale takto terapeut nedostane ke svalům hrtanu, které jsou také v křeči. Ty lze opět uvolnit tlakem na pacientovu sanici a uvolněním dávivého reflexu, kdy excitační vlna probíhá v opačném směru než při „polykání“ slz a vzteku. Uvolnění dávivého reflexu má díky jeho vlivu na dýchání a roztažení bránice také pozitivní vliv na čtvrtý a pátý segment (Reich, 1990a).

Čtvrtý segment se nazývá hrudní. Zahrnuje mezižeberní svaly, velký prsní sval, deltové svaly, svaly na lopatkách a mezi nimi. Jeho zablokování se projevuje zdviženým hrudním košem, imobilitou hrudníku, chronicky špatným způsobem nadechování a celkově mělkým dýcháním. Přítomny jsou také spasmy okolo jícnu, průdušek a v oblasti trapézových svalů. Způsob dýchání je významný při potlačování všech druhů emocí. Zablokování oblasti hrudníku je velmi závažné a často představuje hlavní oblast pancéřování organismu. Projevuje se jako přehnaná ukázněnost, sebeovládání, rezervovanost, lpění na sobě. Pokud není tato oblast zablokována, pocity mohou volně proudit. Na tělesné úrovni se chronická blokace projevuje jako sklon k vysokému krevnímu tlaku, bušení srdce a úzkosti, či jako náchylnost k plicním a srdečním onemocněním. Zablokovaný jedinec není schopen zuřivého vzteku ani srdečného pláče. Jeho vztek je chladný, pláč a touha jsou pro něj známkou slabošství. Stažená ramena dobře ilustrují stav „odtažení se“(viz dále). Pro rozbití hrudního pancíře je třeba uvolnit emoce vzteku, touhy i smutku (Reich, 1990a). Paže patří k hrudnímu segmentu a jejich nešikovnost či „neohrabanost“ má také souvislost s hrudním pancířem. Projevem neinhibovanosti paží je manuální zručnost, blokace naopak provází nešikovnost rukou. Zvláště v situacích, kdy má být jejich pohyb asociován s touhou, žádostí či jinými emocemi (někoho obejmout, pohladit). Nešikovnost rukou je spojena s celkovou nepřístupností a tvrdostí (Reich, 1990a). Zablokování hrudního segmentu je spjato s emocionálně významným zlomovým okamžikem v životě dítěte. Při odstraňování hrudního pancíře nutíme pacienta dýchat - hluboce a vědomě. Přitom vyplouvají na povrch vzpomínky na traumatizující zážitky, špatné zacházení, nešťastné lásky, atd. (Reich, 1990a). Pacienti si také často stěžovali na pocit „uzlu v hrudníku“ (globus hystericus), který bylo možné rozrušit stlačením hrudníku směrem dolů. Při tomto stlačení se uvolnil spoutaný vztek a úzkost a pacient vykřikl (Reich, 1990a). 

Pátý segment se nazývá brániční, tvoří ho bránice a orgány pod ní uložené. Tento okruh vede vpředu přes epigastrium, spodní část hrudní kosti, zpět podél nejspodnějších žeber dozadu k zadnímu úponu bránice, tj. k desátému, jedenáctému a dvanáctému hrudnímu obratli. Tento okruh tedy zahrnuje bránici, žaludek, solar plexus, slinivku, játra a dva svalové svazky vedoucí podél nejspodnějšího hrudního obratle. Projevem bráničního pancíře je také lordóza páteře (Reich, 1990a). Při úleku se člověk mimovolně nadechne a zadrží dech. A právě zadržení dechu je způsob, jak odvrátit slastné pocity v břiše nebo v genitálu. Cílem uvolnění bráničního bloku je spontánní brániční pulzace. Bránice je v důsledku bloku imobilní a pacient má mělké dýchání a neumí plně vydechnout. Pokud má pacient vydechovat vědomě, musí vyvinout velké úsilí a překonat svalové spasmy bránící plnému výdechu. Pokud pacientovi zatlačí terapeut asi 3 cm pod dolním okrajem hrudní kosti, pacient se bude reflexivně bránit. Při snaze prolomit brániční pancíř se snaží terapeut opakovaně uvolňovat dávivý reflex a nutit pacienta, aby přitom vědomě a hluboce dýchal. Pokud byly již předtím uvolněny bloky uložené výše, tak k uvolnění bráničního bloku dojde vždy opakovaným uvolňováním dávivého reflexu (Reich, 1990a). Jakmile je bránice uvolněna a dýchání funguje plně a spontánně, dostavují se první mimovolní křeče a začíná se nám ukazovat první a zatím neúplný obraz orgastického reflexu (viz dále). Trup se s každým výdechem snaží přitisknout k horní části břicha, která je vtahována dovnitř. Hlava je zakloněná, konec krku se snaží přiblížit dopředu směrem ke konci pánve. Tento postoj vyjadřuje „odevzdání se“ (obr. č. 10). Při prolomení bráničního bloku se často objevuje zvracení (kterého pacient nebyl dříve schopen), protože pancéřový okruh již nebrání peristaltickému vlnovitému pohybu tělesné energie, potažmo i tělesnému obsahu (Reich, 1990a). Pokud pancéřový blok zabrání pohybu vyjadřující „odevzdání se“, pak je impuls k „odevzdání se“ transformován do vzteku. Pokud nemůže proud biologické energie vést tělem podélně, protože mu v tom brání příčné pancířové bloky, pak jsou při léčebných snahách výsledkem pohyby pánve ze strany na stranu, jakési „ne-ne“ proti léčebným zásahům (Reich, 1990a). 

Šestý okruh je v oblasti střední části břicha. Zahrnuje svaly přímého břišního svalu, dva laterální svaly (Transversus abdominis) a svaly v dolní části zad podél páteře
. Tento segment jde uvolnit opět tlakem na konkrétní svalové partie, snadněji než všechny ostatní segmenty. Poté, co je pancíř uvolněn, může terapeut přistoupit k poslednímu segmentu (Reich, 1990a). 

Sedmý segment pancíře se nazývá pánevní. Zahrnuje prakticky všechny svaly v oblasti pánve. Patří sem také dolní končetiny, které jsou jakýmsi prodloužením pánevního pancíře. Pánev je stažená, „mrtvá“. Břišní svaly nad sponou stydkou, přitahovače stehen i hýžďové svaly jsou bolestivé. Mezi symptomy patří gynekologické a urologické potíže. Genitál je příliš vzrušivý nebo naopak úplně necitlivý (Reich, 1990a). Tzv. „umrtvení pánve“ neboli potlačení všech pocitů procházejících pánví (tudy často prochází vzrušení) má stejně jako umrtvení břicha (v žaludku se často „usidluje“ úzkost) za úkol vyhnout se úzkosti, případně slasti. Reich měl například pacientky, které se snažily zahnat vlny pocitů v břiše patologickým přejídáním. Nebo holčičku, která úzkostné pocity v břiše zaháněla naprostou nehybností těla a neustálou masturbací (říkala, že se nesmí hýbat, jen smí mačkat klitoris, aby strach a úzkost zahnala) (Reich, 1993). 

Podle Reicha existuje tzv. „pánevní úzkost“ a „pánevní zuřivost“. Nastává tehdy, pokud pánevní pancíř zabraňuje rozvoji mimovolních pohybů, tzn. že křeče uvolňující napětí nemohou projít pánví a pocity rozkoše jsou přeměněny na zuřivost. Potlačovaná zuřivost je přeměňována na svalové spasmy (Reich, 1990a). 

Reichovy zóny a čakry. Sedm pancířových okruhů možná až nápadně připomíná sedm nejdůležitějších čaker hinduistické jógové tradice. Nicméně Reich při popisu pancířových okruhů o čakrách nikdy nemluvil. Naopak hodnotil techniku jógových dechových cvičení jako pravý opak dechové techniky, kterou užíval k reaktivaci vegetativních afektivních impulsů svých pacientů. Cílem jógové praxe je totiž dle Reicha přemoci afektivní impulsy, a tím navodit klid. Rozšíření jógových technik do Ameriky a Evropy připisoval Reich snaze Evropanů, jak najít způsob, kterým lze ovládnout přirozené impulsy těla (tedy prostřednictvím cvičení) a zároveň nebýt ve stavu úzkosti (Reich, 1993). 

Pokud je léčba úspěšná, objeví se po prolomení všech svalových pancířů tzv. orgastický reflex. Orgastický reflex je souhrn spontánních, mimovolních, bezděčných pohybů těla, kterým lze zabránit jen s velkou námahou. Reich tyto pohyby nazval orgastický reflex, protože se tyto pohyby objevují při orgasmu u orgasticky potentních osob a mají reflexivní charakter (Reich, 1990a; Reich, 1993). Pokud se podaří úspěšně prolomit segmentální pancíře, pak může volně proudit biologická energie, a je možná tzv. orgastická pulzace a s úplným rozpadem pancíře přichází také orgastické křeče. První známkou toho, že pancíř povoluje jsou klonické záškuby svalů, pocit mravenčení nebo píchání. Pokud se podaří rozrušit všechny svalové blokace bránící volnému toku energie, pak pacient prožívá zřetelné vlnovité pulzace nahoru směrem k hlavě a dolů směrem ke genitáliím (Reich, 1990a). Orgastický reflex může být prožíván, aniž by byl pociťován silný růst vzrušení a jeho vybití jako při orgasmu. Podmínkou jsou silné pocity příjemného proudění - to je někdy zaměňováno s tzv. působením sil kundaliny procházející skrze celé tělo, zejména pak pánví, spontánní, křečovité záškuby celého těla (Sharaf, 1994). 

Alexander Lowen, který touto léčbou u Reicha také prošel (poznamenal na základě vlastních zkušeností), že člověk může prožít orgastický reflex, ačkoliv při pohlavním styku není orgasticky potentní. Prožít orgastický reflex je snazší (Lowen, 2002). Po vymizení úzkosti a vzteku se pravidelně objevují pohyby pánví nahoru a dopředu, které vyjadřují určitou touhu a odevzdání se. Někdy mají pacienti jako obranu proti nekontrolovatelným křečovitým pohybům snahu nahradit tyto mimovolní pohyby nepřirozenými, zrychlenými pohyby nebo naopak úplnou nehybností (podobně jako při sexu). Na náhlý průtok energie reaguje často organismus novým zablokováním. Pozorování tělesných projevů nahého nebo téměř nahého těla dovolilo Reichovy pozorovat tělesné změny, nejhlubší emoce a tok biologické energie, kterou začal nazývat „bio-elektřina“ (Reich, 1990a; Reich, 1993). Orgastický reflex je přirozený proces, který fungoval dávno předtím než člověk začal používat slova. Proto je dle Reicha komplikované tyto přirozené fenomény popsat slovy. K porozumění orgastického reflexu nám může pomoci představa pohybujícího se červa. Jeho pohyb je vlnovitý, rytmický. Podobný způsobem funguje také orgastický reflex. Vlna podráždění probíhá přes hlavu, krk, hrudník, nadbřišek, podbřišek, pánev a dále postupuje do dolních končetin. Jestliže se někde v těle utvoří blok, tato vlna se přeruší. Podobně jako kdybychom například uchopili červa do pinzety (Reich, 1990a). 

Dýchání je nejdůležitějším prostředkem ke spuštění orgastického reflexu. Zejména schopnost hluboce vydechnout. Při hlubokém výdechu se objevují slastné nebo úzkostné pocity. Když chtěl Reich připravit pacienty na spuštění orgastického reflexu, vyzýval je, aby zhluboka dýchali. Nikoliv však s námahou, ale přirozeně, kdy se při výdechu hlava zvrátí spontánně dozadu (Reich, 1990a). Dalším způsobem spuštění orgastického reflexu mohl být tlak terapeuta na epigastrium. Terapeut tlačí špičkami prstů obou rukou do oblasti solar plexu (mezi pupkem a koncem hrudní kosti), přičemž pacient zhluboka dýchá. Terapeut pacienta zároveň povzbudí, aby se tělesným pocitům oddal (Reich, 1990a). Orgastický reflex se neobjeví najednou, nejprve se zvedne vlna podráždění, která probíhá od hlavy, přes krk, nadbřišek do podbřišku, ale pánev je zatím nedotčena. To proto, že je stažená, v retroflexi a obloukovité prohnutí způsobuje vystrčení břicha. Pacienti nedokáží pánví pohybovat, pohybují břichem, pánví a stehny jakoby to byl jeden celek. Takto pohybují tělem i při pohlavním styku a volními pohyby a kontrakcemi nahrazují pohyby mimovolní. Chronické spasmy pánevního svalstva způsobí nepřítomnost genitální slasti (Reich, 1990a). 

Zcela obrněný organismus se projevuje tzv. „odtažením se“. Takový člověk mívá stažená ramena, propadlá bedra, nemobilní pánev, povrchové dýchání, atd. Dobře je tento stav vyjádřen v arc de cercle nebo v opistotonu. Masters a Johnsonová (1970) uvádějí, že na počátku orgasmu se u některých jedinců vyskytuje určitý stupeň opistotonu. Tento jev nehodnotí negativně, jen konstatují tento fakt, který byl na pokusných osobách zaznamenán. Úplným projevem obrněného organismu je dle Reicha tzv. „odtažení se“, projevující se postojem těla se staženými rameny, propadlým hrudníkem, nemobilní pánví nebo potlačovaným dýcháním (nebo kombinací těchto projevů) (Masters a Johnsonová 1970; Reich, 1990a). „Obrněný“ jedinec není schopen plně vydechnout, jeho bránice se pohybuje velice omezeně, jeho svaly a nervový systém jsou neustále v křečovitém napětí, není ani schopen plazmatické pulzace při sexuálním aktu a je tedy takzvaně „orgasticky impotentní“(Reich, 1990a). Jeden čas chtěl Reich terapii nazvat „orgasmoterapie“, nicméně tento název byl příliš kontroverzní, a proto od něj upustil (Sharaf, 1994). Reichova terapie není sexuální terapií, jde spíše o to, že bloky, které zabraňují orgasmu jsou propojeny se svalovými bloky a s bloky charakteru. Tyto bloky musí být překonány, aby se mohli orgastické křeče dostavit. Člověk, který není schopen plakat nebo vyjádřit přirozeně hněv, není dle Reicha schopen ani orgastických křečí (Reich, 1990).

Dle Reicha je genitální charakter takový charakter, který úspěšně vyřešil Oidipův komplex, a u něhož tedy byla incestní přání a přání odstranit rodiče stejného pohlaví překonána. V těchto názorech Reich v zásadě následuje Karla Abrahama. Reichovým příspěvkem je zdůraznění schopnosti orgastické potence, která zabraňuje potlačování libida a patologického projevu pregenitálních impulsů (Reich, 1990a). Opakem genitálního charakteru je neurotický charakter, který je ovládán pregenitálními impulsy a touhami. Neurotický charakter má potřebu dokazovat si neustále potenci, protože má více nebo méně vědomé pocity impotence. A bez ohledu na to, jak tvrdě pracuje, má pocity vnitřní prázdnoty a neschopnosti (Reich, 1990a). Člověk s genitálním charakterem je schopen prožívat silně slastné i bolestné prožitky, aniž by ale utíkal do „bezpečného“ stavu emocionální a posléze i svalové rigidity. Je schopen intenzivní lásky, ale i intenzivní nenávisti, je velice vitální. I když je dětsky upřímný, není dětinský, a když je vážný, nepůsobí škrobeně. Genitální charakter má také jakýsi pancíř, ale ten je poddajný a dostatečně tvárný na to, aby se dokázal přizpůsobit rozličným situacím. Naopak neurotický charakter není schopen intenzivních emocí lásky, protože jeho sexualita je potlačena, a ani nenávisti, protože kvůli potlačované sexuální energii nabyla nenávist násilné formy, a proto ji musí jedinec ve společnosti opět potlačovat (Reich, 1990a) 

Genitální charakter má přirozené sebevědomí, je schopen plně prožívat slast a veškeré životní aktivity. Práce a sexualita jsou v rovnováze, jedno druhé neruší. U genitálního charakteru funguje tzv. princip sexuální autoregulace. Sexuální sebeukáznění se řídí přirozenými principy slasti, funguje na základě dynamické rovnováhy mezi napětím a uvolněním (Reich, 1993). Cílem charakter-analytické terapie se stala přeměna neurotického charakteru na genitální, a nahrazení moralistické sebekontroly sex-ekonomickým sebeukázněním. 

ŽIVOT A DÍLO WILHELMA REICHA DO ROKU 1939 - diplomová práce Marta Vaněčková

PROČ SI CYKLOOBLEČENÍ NAVLÉKÁME I VE MĚSTĚ?


Pamatujete si na výzvu Michala Kučery, majitele obchodu s luxusní pánskou obuví v centru Prahy, který si před půldruhým rokem nalepil na výlohu nápis Zákaz vstupu v outdoorovém oblečení? Udělal to tehdy proto, aby mu zákazníci, kteří vypadají, že zrovna pokořili nejmíň Milešovku, nenosili její části dovnitř do obchodu na botách. Měl ale i kultivační motiv: říct, že záplatované horolezecké kalhoty a třícentimetrový bagr na podrážce do města nepatří. Patří jen na tu Milešovku.

Michal Kučera tehdy způsobil poprask. Do obchodu začal volat bezpočet majitelů různých provozoven po republice a žádali ho o stejnou samolepku. Zhruba stejný počet lidí mu ale nadával do fašisty a vesměs argumentoval tím, že můžou chodit, v čem chtějí; hlavně když na případnou koupi jeho bot za pět tisíc mají.

Podobný rozruch vyvolal před několika týdny majitel novozélandského hotelu Plough ve městě Rangiora, který zakázal vstup do kavárny a hotelové restaurace v lykrovém oblečení. Hoteliér ve městě, kde každý jezdí na kole, to zdůvodnil tím, že chce z respektu vůči ostatním hostům omezit pohyb lidí při snídani a obědech v krátkých elasťácích a obepnutých cyklotričkách, která možná až příliš odhalují všechny “boule a záhyby” lidského těla. “Kolo je nádherná věc,” napsal hoteliér na tabuli před vstupem do svého podniku, “ale nikdy neměla být vynalezena lykra! Žádné lykrové šortky prosím.”


Je skoro s podivem, že se podobná iniciativa – o níž by se veřejně vědělo – ještě neobjevila v Česku. Také našinec totiž na kole často vypadá, jako by se utrhl pelotonu nějakého nedalekého závodu a do města jen omylem zabloudil. Jiné cyklistické národy přitom takovou zálibou v elasťácích a upnutých dresech s barevným potiskem nemají.

Když Belgičané jedou do lesa, vytáhnou jen obyčejné kraťasy a tričko, a kromě helmy nemívají nic, co by ukazovalo na profesionální výstroj. Ve městě oblékají kalhoty, saka, respektive sukně a kabáty, stejně jako Dánové nebo Holanďané. Všichni přitom na kole ujedou násobně víc kilometrů ročně než Češi - a na všech terénech.

Je záhada, proč tolik milujeme speciální cyklistické oblečení, do kterého se nadšeně oblékají celé rodiny. Není sporu, že je “funkční” – odvádí pot, snižuje tření vzduchu, tlumí nárazy. Jenže u jiných “funkčních” věcí tak ortodoxní nejsme. Kolik z nás má kromě obyčejného kartáčku ještě ten mezizubní a jednosvazkový – oba jsou funkční, dokonce funkčnější než ten základní – a dvakrát denně používá všechny tři?

Souvisí nákup cyklo výstroje s pocitem, že sportujeme už jen tím, že se do ní oblékneme a stoupneme si vedle kola? Že už tím jsme cyklisté a podáváme výkon? Anebo má obliba speciálních dresů co do činění s českým kutilstvím? Rádi si pořizujeme všemožná udělátka a i funkční oblečení na kolo je svým způsobem takové udělátko. Můžeme pak vést učené hovory o tom, v čem je vlákno našeho trička vychytanější než spolujezdcovo a jak jsme ho výhodně pořídili ve slevě.

Poslat “boule a záhyby” o víkendu do lesa je jedna věc, poslat je uprostřed bílého dne do centra města věc druhá. Můžeme si říct, že jsme konečně objevili svobodu; že po desetiletích šedivé monokultury, kdy se většina lidí snažila na ulicích vizuálně schovat, se nebojíme říct, že rádi usedáme na kolo v profesionálním elastickém trikotu.

Ale stejně tak si můžeme říct, že jsme se ještě nenaučili ohleduplnosti vůči okolí. Nebo je to ještě jinak?

autorKateřina Šafaříková

zdroj: http://www.respekt.cz/spolecnost/proc-si-cykloobleceni-navlekame-i-ve-meste

⚠ ÚPRAVA CENY LETOŠNÍHO ROČNÍKU 2016 ❗❗❗

DÍKY VSTŘÍCNOSTI HOTELU AMARILIS SI MŮŽEME DOVOLIT NABÍDNOUT VÁM NOVOU A PODSTATNĚ ZAJÍMAVĚJŠÍ CENU ŠKOLY 3AXIS - 2016 DĚKUJEME -http://www.amarilis.com/cz
► Cena, platba:
Cena ročníku výuky vizuálního jazyka 3AXIS = celkem 6. lekcí x 1.500,-Kč za jednu lekci = 9.000,-Kč.
(PŮVODNÍ CENA BYLA 2.500,-Kč za lekci = celkem 15.000,-Kč)
Pokud chcete absolvovat 5 lekcí dle vlastního výběru je cena 1.600,-Kč za lekci = 8.000,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 4 lekce dle vlastního výběru je cena 1.700,-Kč za lekci = 6.800,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 3 lekce dle vlastního výběru je cena 1.800,-Kč za lekci = 5.400,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 2 lekce dle vlastního výběru je cena 1.900,-Kč za lekci = 3.800,-Kč.
Pokud chcete absolvovat 1 lekci dle vlastního výběru je cena 2.000,-Kč za lekci = 2.000,-Kč.
► Výukový ročník 2016:
1. Hlava podle metody 3AXIS® - 16. 4. 2016
2. Oděv podle metody 3AXIS® - 17. 4. 2016
3. Doplňky podle metody 3AXIS® - 14. 5. 2016
4. Hlava + Oděv + Doplňky v kontextu 3AXIS® - 15. 5. 2016
5. Tělo podle metody 3AXIS® - 11. 6. 2016
6. Komunikace podle metody 3AXIS® - 12. 6. 2016
► prosíme Vás o sdílení a rozšíření této možnosti naučit se zase trochu jinak komunikovat Emotikona smile

ROZHODOVÁNÍ

Lidské rozhodování silně ovlivňuje vědomí jistoty, či nejistoty, které zvyšuje šanci na správnou volbu v dané situaci. Lidé shromažďují informace a v případě, že mají pocit, že nedisponují dostatkem informací ke zvolení nejlepšího řešení, odkládají svou volbu. Vědce samozřejmě zajímá, zda je i jednání zvířat ovlivňováno stupněm zjištěné nejistoty, a provádí proto pokusy s různými druhy zvířat. V rámci zkoumání tohoto problému vědci z australské Marcquarie University v Sydney v období od prosince 2012 do dubna 2013 sledovali, jakým způsobem se chová včela medonosná v případě různě obtížných úkolů založených na vizuálním výběru. Včely byly odměňovány v případě správné volby a potrestány v případě nesprávné volby. Zároveň ale mohly opustit místo experimentu. Ukázalo se, že včely se rozhodly neúčastnit se dále pokusu mnohem častěji v případě obtížné volby (tj. vysokého stupně nejistoty správné volby a tedy odměny). To v celkovém výsledku vedlo k většímu počtu úspěšných pokusů (odměny v případě správné volby). Včely zároveň prokázaly schopnost použít tento rozhodovací koncept i v případě zcela nových úkolů. Data získaná v rámci výzkumu ukazují, že včely jsou schopny se cíleně vyhýbat obtížným úkolům, pokud nemají dostatek informaci k jejich vyřešení. Toto zjištění lze považovat za potvrzení toho, že i jiní živočichové než člověk dokáží posoudit pravděpodobnost předpokládaného výsledku. Výkon včel v tomto experimentu byl srovnatelný s výsledky primátů, delfínů, psů nebo krys v podobných pokusech.

autor článku ve Včelaři - Kristina Millerová


SILUETIKA

LÁSKA – ENERGIE - SEXUALITA I. - VZTAHY

Seminář MUDr. PhDr. M. Krejčíře – lékaře a psychologa, jenž se zabývá, jak sám říká „člověkologií“ pod názvem L.E.S. vede k vědomému partnerství, umožňuje pochopit, jak vzniká lidské porozumění, co si vlastně ve vztazích zrcadlíme svou sexualitou. Je určen jak párům, tak jednotlivcům, neboť sebepoznání je studnicí lásky pro jakýkoliv VZTAH. A to, jak porozumíme vlastní sexualitě, vlastní energii a vlastnímu vztahu k lásce nám může pomoci ve všech oblastech našeho života, i toho pracovního.

Před i po workshopu je zařazena ochutnávka „ladění sebe-vědomí“ pomocí cvičení jógových ásan a umění pozornosti, kterou povede Ing. Martina DžavoronkováPrema Shakti Yoga a můžete se jí účastnit zdarma nebo za dobrovolný příspěvek, bez nutnosti se účastnit semináře nebo naopak jako skvělé naladění se na něj a jako výborné ukotvení v něm získaných informací. Cvičení je pro účastníky workshopu L.E.S. zdarma.

Obsah semináře obsahuje např. tato témata:

▬ Jakou terminologii máme používat?
▬ Psychologie pojmosloví, terminologie…
▬ Odkud se sexualita vůbec vzala?
▬ Netradiční zamyšlení a rozbor biblického příběhu o Adamovi a Evě
▬ Vznik základního postoje k životu obecně, přijetí, sebepřijetí…
▬ Do sexuality vstupuje genialita
▬ Výběr partnera
▬ Scénáře role dívky, ženy, manželky, matky, babičky (chlapce,muže, manžela, otce, dědečka) – neznalost obsahu těchto základních scénářů vede často k nedorozuměním a zbytečným rozchodům
▬ Pohlavní orgány, jako terapeutický harmonizační mikrosystém člověka
▬ Psychologie přístupu k pánevnímu mikrosystému a pravidla jeho smysluplného využití v partnerských vztazích.
▬ Psychologie G bodu a dalších dvou „G“ bodů, středního a dolního
▬ ptejte se jinak lektora, na co chcete...

Lektor L.E.S.: PhDr. MUDr. Miroslav Krejčíř, autor systému 3AXIS®

Průběh: 12.3.2016 - workshop probíhá v krásných prostorách kongresového centra hotelu AMARILIS v Praze 1, Štěpánská 613/18.

▬ Ranní cvičení - 7,30 - 8,45
▬ Workshop L.E.S. - 9.00 - do 17.00
▬ Odpolední cvičení - 17.00 - 18.00

Oběd je v ceně kurzu a bude probíhat v hotelové restauraci AMARYLA. V menu naleznete bezlepková jídla, vegetariánská jídla, jídla bez laktózy a příležitostně jídla připravena dle ajurvédských zásad.
Restaurace je klimatizovaná a nekuřácká. Parkování v hotelu není, hotel je v centru Prahy kousek od Hlavního nádraží a stanic metra "A" - Můstek a "C" - Muzeum.

Cena, platba: Cena jednoho semináře je stanovena na částku 2.500,-Kč za 1 jednodenní výukový kurz. Platí se převodem před seminářem na základě vystavené FV.

Přihláška: http://www.pei-3axis.cz/p/vyuka-les-laska.html

Info: http://www.pei-3axis.cz/p/kontakt.html, +420 727 835 825 - Michal Zachar